Translation

Aster novae-angliae

Stejně jako ostatní druhy ze skupiny tzv. podzimních aster – hvězdnic, pochází také hvězdnice novoanglická (Aster novae-angliae) ze Severní Ameriky. Úbory s průměrem kolem 5 cm kvetou od srpna do října a vyznačují se nápadně úzkými jazykovitými kvítky. Výrazným odlišovacím znakem od dalších zahradnicky využívaných druhů je drsně chlupatý povrch celé rostliny. Lodyhy ve spodní části dřevnatějí, větví zejména v horní části. Původní druh a starší odrůdy řadíme k vysokým trvalkám, dorůstají obvykle do výšky 120 až 150 cm. Až konec minulého století přinesl zpestření v podobě pouze asi 50 cm vysoké odrůdy 'Purple Dom'.

Sortiment a šlechtění

Aster novae-angliae není ve srovnání s dalšími druhy hvězdnic tak silně prošlechtěný. Barevná škála zahrnuje bílou, odstíny růžové, purpurovou až modrofialovou. Většina starších odrůd se ze sortimentu již vytratila, jejich nedostatkem bylo zejména to, že se úbory při nepříznivém počasí a na noc zavíraly.

Symphyotrichum novae-angliae Harrington Pink

Symphyotrichum novae-angliae 'Harrington Pink'

Počátky šlechtění spadají do Anglie začátku 20. století. K významnějším šlechtitelům tohoto období patří Barr a R.B. Pole z Lye End Nursery ('Barr's Pink' 'Barr's Blue', 'Barr's Violet', 'Lye End Beauty'). Později se těžiště šlechtění přesunulo do Německa. Na vývoji sortimentu má svůj podíl i v případě A. novae-angliae Karl Foerster ('Rosa Sieger', 'Rubinschatz') a také Gerber ('Andenken an Paul Gerber'). Většina dnes pěstovaných odrůd se však objevila až v poslední třetině 20. století. K nejvýznamnějším šlechtitelům tohoto období patří Heinz Klose, známý zejména díky zavedení čistě bílé odrůdy 'Herbstschnee' (z jeho šlechtitelské dílny pochází také tmavě lososově růžová 'Lachsglut', tmavě fialová 'Violetta' a šeříková 'Herbstflieder'). Pötschke a Walter uvedli na trh svítivě lososovou nižší odrůdu 'Rudelsburg' a kolem roku 1970 jednu z nejvýznamnějších současných odrůd – intenzivně tmavě růžovou, pouze kolem 80 cm vysokou 'Andenken an Alma Pötchke'.

Nepochybně největším objevem je bohatě kvetoucí, kompaktní, pouze asi 45 až 60 cm vysoká odrůda 'Purple Dom' ('Purple Dome'). Jedná se o „nalezence“ z přírody, jenž byl uveden na trh kolem roku 1990. Masy intenzivně modrofialových květů, nahloučených těsně vedle sebe, pokrývají celou rostlinu.

Nároky a kultivace

Rostliny nejlépe rostou na plném slunci, na stanoviště však nejsou náročné. Spokojí se téměř s každou půdou, nejlépe se jim však daří v lehčích půdách s obsahem vápna.

Ve srovnání s jinými druhy snesou rostliny více sucha, chorobami trpí minimálně.

Na rozdíl od A. novi-belgii a A. dumosus se rostliny nerozrůstají výběžky a zůstávají v kompaktním trsu. Na jednom místě vydrží bez přesazování i desítky let, kondice se však později postupně zhoršuje, střed trsu řídne, rozrůstá se směrem ven, rostliny méně kvetou.

Vysoké lodyhy většiny odrůd často poléhají, což lze částečně omezit zastřihnutím vrchní části (cca 1/3) výhonů během dubna až května, nejpozději do poloviny června. Zastřihnutím venkovních částí trsu zakrácené výhony zesílí, bohatě se rozvětví, čímž podrží zbytek trsu a zabrání rozklesání. Vedlejším a neméně zajímavým efektem je rozložení kvetení (zakrácené výhony kvetou později).

Rozmnožování

V zahradnické praxi se odrůdy množí pouze vegetativně. Nejběžnějšími způsoby s dostatečnou vydatností jsou množení řízky a odtržky. Vrcholové řízky s délkou 5 až 8 cm se odebírají v květnu až začátkem června. Množení odtržky (popřípadě řízky z báze) je vhodné provádět na podzim (v září až v říjnu), mladé rostliny se pak přímo hrnkují do kontejnerů. Dělení trsů je málo vydatné, postačuje pouze pro zahrádkáře.

Použití

Astra novoanglická je typickou trvalkou pro smíšená trvalková rabata. Vysazuje se do skupin, cení se především díky podzimnímu termínu kvetení. Díky své výšce se většina odrůd vysazuje do pozadí, nízká odrůda 'Purple Dom' se hodí i do předních partií záhonů. Spodní části lodyh nejsou rozvětvené, jsou pouze slabě olistěné a v záhonech často působí nehezky, proto je vhodné před odrůdy A. novae-angliae vysadit druhy nižší a bohatě větvící, které zakryjí nevzhledná místa. V záhonech se dobře kombinuje s většinou trvalek, je však potřeba počítat s případným poléhaním a také s tím, že rostliny vyžadují více místa. Osvědčená je kombinace například s druhy a odrůdami Solidago, Helianthus, Coreopsis, Rudbeckia. Stonky lze použít také k řezu, pro tento účel se však pěstují pouze v menším rozsahu.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář