Translation

Dračíky vhodné do skalek

Kdo by chtěl spatřit dračíky (Penstemon spp.) v přírodě, musí za těmito rostlinami vyrazit do Severní Ameriky. Tento rod patří totiž mezi zcela typické zástupce severoamerické flóry a lze je nalézt od Mexika po sever USA. Jde o velmi obsáhlý a taxonomicky ne zcela ujasněný rod vyšších i nízkých vytrvalých bylin i polokeřů, čítající na 270 druhů. Skalničkářsky zajímavé druhy nalezneme zejména v oblasti amerického středozápadu. Dračíky preferují slunné a sušší stanoviště a velmi dobře drenážovanou a propustnou půdu. Sucho většinou snášejí velmi dobře, nicméně extrémní letní přísušky jim zcela nesvědčí. Velmi citlivé jsou na přemíru zimní vlhkosti, která může často vést k uhnívání rostlin. Choulostivější druhy ze sušších oblastí jihu USA a Mexika je lepší pěstovat v alpínkovém skleníku. Některé dračíky lze velmi dobře uplatnit i jako vyšší byliny ve smíšených trvalkových i letničkových záhonech nebo kombinaci s okrasnými travinami, jde ovšem převážně o zahradnické odrůdy, známé pod zahradnickými jmény P. × gloxinioides nebo Penstemon hartwegii-hybridy. Tito kříženci dorůstají ovšem obvykle 50-80 cm nebo dokonce i více. Do skalek se tedy příliš nehodí a nejedná se obvykle ani o spolehlivě zimovzdorné rostliny.

Ke skalničkářky zajímavým patří zejména relativně spolehlivě zimovzdorné druhy jako P. strictus s výškou květních stonků kolem 50cm a jasně modrou barvou květů. Kvete v červnu. Sucho snáší velmi dobře a sám se na vhodném stanovišti dokáže vysévat. P. digitalis dorůstá podobné výšky. Květy jsou světle fialové a listy mají někdy červený nádech. Je to poměrně spolehlivě zimovzdorný druh, nakvétá obvykle v první polovině léta. Penstemon pinifolius je atraktivní zejména díky svému keříčkovitému habitu a drobnými, jehlicovitými listy. Jde o stálezelený druh, vděčný za velmi lehký zimní kryt chránící rostliny spíše před úpalem a suchem než před mrazem. Kvete v červenci a srpnu červenooranžovými květy. Občas je v nabídce žlutokvětá odrůda 'Mersea Yellow'. Zajímavá je i u nás ještě nerozšířená novinka 'Shades of Mango' s jakoby dvoubarevnými žluto-oranžovými květy. Velmi nízkým druhem je i P. hirsutus 'Pygmaeus'. Dorůstá pouze 15 cm i s květy. Nakvétá dvoubarevnými, světle fialově bílými květy na počátku léta. Velmi atraktivním nízkým druhem je i Penstemon caespitosus je domovem spíše ve stepních sušších společenstvech. Dorůstá kolem 10 cm a v červnu až červenci nakvétá tyrkysově modrými květy.Vyžaduje velmi dobrou drenáž. Penstemon confertus dorůstá 20-30 cm. Květy jsou hroznovitě uspořádané, světle žluté a objevují se začátkem léta. P. davidsonii je stálezelený, spíše polokeřovitý druh s dřevnatějící bází. Výška rostlin je kolem 15-20 cm. Květy jsou světle fialové až purpurové a objevují se již v květnu. Preferuje sušší stanoviště. K poměrně bezproblémových druhům patří i P. fruticosus. Roste na horských svazích západu USA. Listy jsou tmavě zelené, lesklé. Kvete počátkem léta fialovomodrými, růžově bílými nebo i čistě bílými květy. Výška rostlin 20-40 cm. Na sušším a slunném stanovišti zimuje bez problémů.

P. cobaea patří mezi velmi atraktivní druhy a sehrál velkou roli při šlechtění řady zahradních hybridů. Rostliny jsou vysoké 30-50cm, tvoří vystoupavé lodyhy s tmavozelenými, lesklými listy. Květy jsou velké, nálevkovité, bílé až tmavě růžové s tmavou, fialovou žilnatinou. Je trochu choulostivější a nezimuje vždy zcela spolehlivě. Vyžaduje dobrou drenáž. P. procerus je domovem spíše ve stepních a trávníkových společenstvech SZ a JZ USA až Kanady. Preferuje slunné stanoviště a mírně vlhkou půdu. Je nižší, 15-30 cm vysoký. Nakvétá většinou jasně modrými květy, ale vyskytuje si i žlutá, popř. bílá forma. Tvoří volnější trsy a vcelku dobře porůstá půdu.

P. ambiguus roste ve stepních až polopouštních oblastech amerického středozápadu. Jde spíše o polokeř s velmi jemným a vzdušným habitem. Kvete bělavě růžovými květy a dorůstá 30-50 cm. Vyžaduje plné slunce, sušší stanoviště a dobrou drenáž, i tak ale není vždy zcela spolehlivě zimovzdorný a větší jistota je v alpínkovém skleníku.

Dračíky množíme výsevem semen v zimním období nebo v předjaří. Dobře použitelné, alespoň u některých druhů, je i řízkování polovyzrálými výhonky po odkvětu nebo v létě popř. i ke konci vegetace. Dělení trsů je poměrně komplikované a málo úspěšné.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář

© 2017

Podle původního grafického návrhu Lukáše Němce vytvořil WeDesIn