Translation

Primula vulgaris Huds. – prvosenka bezlodyžná

syn. P. acaulis (L.) Hill., P. grandiflora Lam., P. sylvestris Scop., P. vernalis Salisb., P. uniflora Gmel., P. hybrida Schrank – sekce Vernales Pax) – oddenek krátký, listy podlouhle obvejčité, až 6 cm dlouhé, podvinuté, zvolna zúžené v krátký řapík, vpředu zaokrouhlené, nepravidelné, tupě zubaté, svraskalé, na líci lysé, na rubu chlupaté; stvol chybí, jednotlivé květy vyrůstají na 5-10 cm dlouhých chlupatých stopkách z paždí listenů, kalich válcovitý, koruna sírově žlutá (sušením zezelená), v ústí oranžová, s oranžovými skvrnami, až 3,5 cm široká, trubka delší než kalich, III – IV, tobolka kratší než kalich. Evropa až sev. Ukrajina, Malá Asie, sev. Afrika, v bohatých vlhkých půdách na lehce zastíněných místech, v řídkých listnatých lesích, křovinách a loukách. Rozlišuje se několik subspecií.

P. acaulis – syn. P. vulgaris, Evropa, výška 8 – 15 cm, okolíky sedí mezi listy, květy bledě sírově žluté s tmavšími fleky jsou široce otevřené, kvetou od III do IV. Z kulturních forem se pěstují bílá var. alba, žlutá var. lutea, červená var. sanguineum, modrofialová var. coerulea, dále z plnokvětých var. atrosanguinea plena, tmavě fialově-purpurová 'Arthur Dumoulin', citronově žlutá 'Cloth of Gold', růžově-purpurová Croussei plena, fialová platypetala plena, lila lilacina plena, bílá lutea plena, růžová rosea plena a další.

Primula veris

Primula veris

Primula elatior (L.) Hill. – prvosenka vyšší

syn. P. montana Opiz. P. brachycalyx Opiz – sekce Vernales Pax – listy v mládí podvinuté, svraskalé, na rubu šedozelené, vejčité až vejčitě podlouhlé, na vrcholu zaokrouhlené, na bázi náhle zúžené v křídlatý řapík, 3-6 cm dlouhé, po odkvětu se prodlužují, 1-2x zubaté; stvol 6-30 cm, s jednostranným mnohokvětým okolíkem s převislými květy, kalich úzce válcovitý, koruna sírově žlutá (sušením zelená), s oranžovými skvrnami, ústí oranžové, III-V; tobolka delší než kalich. Rozšířená po celé stř. Evropě, od již. Ruska po již. Anglii a Švédsko, v horách Arménie, na Kavkaze, Uralu, Altaji, v sev. Persii, na vlhkých až bažinatých loukách, ve světlých lesích od nížiny do alpínského stupně. Je vděčná, nenáročná, vhodná na vlhká zastíněná stanoviště, i do trávníků přírodních zahrad. Má četné poddruhy.

P. elatior (P. veris var. elatior – domácí, s 30 cm vysokými okolíky, tvarově různorodá, IV-V. Pro zahrady jsou významné kulturní formy, které se označují P. elatior gigantea hybrida, květy do 4 cm, bílo-žlté nebo červené odstíny. P. elatior aurea grandiflora (špatně prodávaná jako P. officinalis grandiflora) je zlatožlutá, voňavá, hezká na záhonech v lehké půdě na polostinném stanovišti s dobrou závlahou.

Primula veris L. – prvosenka jarní, petrklíč

sekce Vernales Pax – (syn. P. officinalis (L.) Hill., P. odorata Gilib., P. coronaria Salisb.) – oddenek krátký , listy vejčité až vejčitě podlouhlé, 6 cm dlouhé (v době květu, později dorůstají) , v předu zaokrouhlené, na bázi pozvolna nebo náhle zúžené v křídlatý řapík, okraj zvlněný, nepravidelně vroubkovaný; stvol 6-20 cm, okolík jednostranný, bohatý, květy vonné, převislé, kalich zvonkovitý až nafouklý, zelenožlutý, koruna žloutkově žlutá, 1-2 cm široká, lem miskovitý, cípy na bázi s oranžovou skvrnou, IV-V; tobolka vejcovitá do 1/2 kalicha. Evropa, Sibiř, Asie, na vlhkých loukách. Často zplaňuje v trávníku. Je podobná P. elatior, ale snáší víc slunce, je hojnější v nížinách, kvete o 1-2 týdny později. Má několik poddruhů a mnoho zahradních kříženců.

P. juliae Kusn

1 – sekce Vernales Pax – prvosenka kobercová, vytváří víceméně husté, 5-6 cm vysoké koberce, listy obvejčité až okrouhlé, lesklé, vroubkované, jednotlivé květy na krátkých stopkách vyrůstají z paždí listenů, koruna sytě fialová až červená, IV. Vých Kavkaz, na vlhkých skalách a v horských lesích. Má ráda těžší humózní vlhkou půdu a odklon od slunce. Je nenáročná, dobře roste , bohatě a ochotně kvete a rozrůstá se do ozdobných koberců. Má mnoho kříženců, uváděných pod souborným názvem juliae-hybridy, ve Velké Británii P. x juliana. Vytváří velmi málo semen ale snadno se množí dělením.
2 – byla introdukována v roce 1911

3 – Kavkaz, podobná P. acaulis, oddenek plazivý, listy obličkovité, s dlouhými řapíky, květy sytě fialové s žlutým jícnem, barevné odstíny kolísají od světlejších ke tmavším, IV.

Nároky

P. vulgaris (acaulis) má ráda čerstvé půdy, snese slunce i polostín.

Hybridní kultivary a jejich skupiny

Primula × pruhoniciana Zeman (P. × pruhonicensis)

Primula × pruhoniciana Zeman sekce Vernales Pax – zahradní kříženec P. juliae × P. vulgaris, velmi vděčná nenáročná skalničkam bohatě červenofialově kvete a poměrně rychle se rozrůstá do pěkných koberců. V některých publikach se uvádí jako synonymum P. juliae.

P. × pruhonicensis (P. juliae × (P.elatior × P. vulgaris)) – toto křížení dává menší hybridy více jemného tvaru, obyčejně s okolíkem květů. Název pochází od vesnice Průhonice poblíž Prahy, kde v letech 1886 až 1937 založil hrabě Ernst Silva Tarouca krásnou zahradu. Růžová forma je často nesprávně nazývána P. vulgaris sibthorpii

OPATRNÁ ústne – správně pruhoniciana – vyšľachtil v 20-tych rokoch 20 storočia pán Zeman, inšpektor dendr. spoločnosti, vedúci dendrologickej záhrady v Průhonicích – je to P. juliae × P. vulgaris (elatior v tom nebola, nikdy nemajú vysoké stonky, vždy bezlodyžné typy). V tom istom období stejné šľachtenie urobil Arends a prvého hybrida nazval P. × helenae, pruhoniciana však bolo publikované skôr, preto je platné. Arends potom šľachtil ďalej, použil k ďalšiemu kríženiu.

Katalog dendrologické zahrady – rok 1925 P. × pruhoniciana uvádzaná ako novinka – hybrid P. juliae a P. acaulis caerulea.

Primula × polyanthus – Primula × variabilis

P. veris × vulgaris – známá pod názvem polyanthus – hybridy obou jsou běžné i v přírodě tam, kde oba rodiče rostou vedle sebe. Hybridy byly vyšlechtěny před stovkami let, s cílem zvětšit květy a širší barevnou škálu od od modré a červené po bílou a žlutou.

Primula × juliana

P. juliae x P. elatior – odrůdy jsou menší než u P. × pruhonicensis, často s jediným květen na stonku, 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny.

Rozmnožování:

– generativní – P. elatior a vulgaris – při sběru semen dbát na to, aby osivo nevyklepal vítr. Výsev v II až III při asi 20°C, semena přikrýváme pouze jemně. Po vyklíčení přenést do chladnějších prostor. Starší osivo je pro tvrdost osemení třeba ošetřit jako kaltkeimer. Mladé rostlinky přepichujeme později do 8 cm květináčů nebo přímo do zahrady. 1 g osiva P. vulgaris obsahuje asi 900 semen, z 10 g osiva divoké P. elatior dostaneme asi 800 rostlin.

– vegetativní – plnokvěté i jednoduché odrůdy se množí dělením. Každé 2-3 roky se v březnu starší rostliny vyjmou z půdy a rozdělí na 2 až 10 oddělků, které hrnkujeme do 9 cm květináčů nebo přímo na záhony.

Použití:

okrasné

Velmi oblíbená skalnička, snadno se pěstuje ve vlhkých humózních půdách na odklonu od slunce. Při vyšší teplotě prvosenky brzy ztrácejí okrasnou hodnotu, v místnostech s pokojovou teplotou se používají krátkodobě, mrazuvzdorné prvosenky se mohou po odkvětu vysadit do zahrady. P. vulgaris a P. elatior se v době květu vysazují i do truhlíků nebo jinde venku.

Na záhony, na obruby i do alpína, masově v prosvětleném podrostu stromů do parků.

na jídlo

P. veris – listy dříve sloužily pro přípravu salátů, rovněž P. vulgaris byla salátovou zeleninou, v 16. století se pěstovala v Anglii a ve velkém se sbíraly květy pro nakládání do cukrového roztoku na nápoj připomínající sladké víno.

Kultivary

'Appleblossom' – zdá se, že původní primulka z Garryarde, která nese jméno 'Appleblossom', se ztratila. Kinlough, Co., Letrim, Ireland.

'Cowichan Blue' – × polyanthus – středně velké květy s malým očkem. Hezká tmavě modrá s purpurovými stonky; tmavé listy naznačují vliv P. × pruhonicensis. Vyšlechtila Florence Bellis v Oregonu kolem roku 1960 (je také autorkou série Barnhaven). Výška kolem 10 cm.

'Craddock White' – × pruhoniciana – krémově bílá, s bílými květy průměru asi 2,5 cm.

'Crescendo Blue' – × polyanthus – velkokvětá středně modrá s bledězelenými listy, obyčejně prodávaná jako F1 hybridní osivo ve směsi.

'Enchantress' – × pruhoniciana – růžová (na fotu), květy větší a masivnější než 'Guinevere', kolem 3,5 cm v průměru.

'Duckyls Red' – × polyanthus – vyšlechtila Mrs. Hazel Taylor z Duclkyls, East Sussex. Habitem dost podobná 'Cowichans' dosti tmavými listy a malým očkem.

'Guinevere' – × pruhoniciana, syn. 'Garryard Guinevere', pravděpodobně vyšlechtila Mrs. Johnson, Kinlough, Co., Letrim, Ireland. Stonky do 15 cm, listy bronzové, květy asi 2-5 cm v průměru. Zdá se, že původní primulka z Garryarde, která nese jméno 'Appleblossom', se ztratila.

'Lady Greer' – × pruhoniciana – jemně bledě žlutá, s květy asi 2,5 cm v průměru.

'McWatts Claret' – × pruhoniciana – neobvykle hnědočervená.

'Pacific Giants Mixed' – × polyanthus – známá skupina velkokvětých hybridů v široké škále barev. Zajímavější selekcí co do barev je 'Paradise' (obsahuje také dvoubarevné a poloplné).

'Tawny Port' – × pruhoniciana – sytě tmavě červená, květy 2 cm v průměru, podobná cv. 'Wanda'.

'Tomato Red' – × pruhoniciana – unikátní odstín oranžověčervené, květy 2-5 cm v průměru.

'Wanda' – × pruhoniciana – jeden z nejstarších hybridů, květy v průměru kolem 2 cm.
– × juliana – 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny.

'Wanda hose-in-hose' – × pruhoniciana – plnokvětá 'Wanda' s další korunou uvnitř
– × juliana – 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny

Zdroje:
1 – Zahr. slovník naučný N-Q
2 – Martin, Rix, Learly Perennials – I.
3 – Ernst Graf Silva Tarouca, Camillo Schneider: Unsere Freiland-Stauden
4 – Kulturpraxis der Freiland-Schmuckstauden – Alfred Fessler, Fritz Köhlein a kol.

K prvním prvosenkám pěstovaným v zahradách patřily prvosenka bezlodyžná, a prvosenka vyšší, dalším domácím druhem, který jistě není třeba představovat, je prvosenka jarní neboli petrklíč. Všechny tři se těší oblibě už stovky let a stály u zrodu stovek kulturních forem a odrůd. Když byla začátkem 20. století do kultury uvedena kavkazská prvosenka kobercová, téměř unikla pozornosti zahradníků. Doceněna byla až kolem roku 1920, kdy se objevily její první hybridy s prvosenkou bezlodyžnou. Křížení jako první uskutečnil inspektor dendrologické společnosti a vedoucí zahrady v Průhonicích pan Zeman – tak vznikla proslulá a v celém světě známá Primula × pruhoniciana, jejíž hybridy se dodnes těší oblibě. Významných úspěchů dosáhli na poli šlechtění němečtí šlechtitelé, od konce 19. století zejména Georg Arends, později se těžiště přesunulo do Anglie a USA. Prvosenka kobercová a vyšší daly vznik skupině hybridů Primula × juliana Z křížení prvosenky jarní a bezlodyžné vznikla skupina hybridů známých pod názvem Primula × polyanthus.

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris, P. acaulis) – jednotlivé květy vyrůstají na 5-10 cm dlouhých chlupatých stopkách z paždí listenů. Květy jsou u původního druhu žluté, známé jsou také poddruhy s květy bílé, červené, modré a fialové barvy. Je původním evropským druhem a roste v bohatých vlhkých půdách na lehce zastíněných místech, v řídkých listnatých lesích, křovinách a na loukách.

Prvosenka vyšší (Primula elatior) – velké květy původního druhu jsou světle žluté, s oranžovými skvrnami a vyrůstají na 10 až 30 cm vysokých stoncích Má mnoho zahradních forem. Je rozšířená po celé Evropě přes Kavkaze až do západní Asie, roste na vlhkých loukách a ve světlých lesích od nížin až po alpínský stupeň. Má mnoho zahradních forem.

Prvosenka jarní, petrklíč (Primula veris) – sytě žluté květy vyrůstají v jednostranném okolíku uprostřed růžice sytě zelených vejčitých listů. Je původní v Evropě a Asii, kde roste zejména na vlhkých loukách. Snáší víc slunce, často zplaňuje v trávníku.

Prvosenka kobercová (Primula juliae) – jednotlivé květy červené až fialové barvy vyrůstají na krátkých stopkách z paždí listenů , vytváří nízké, husté a bohatě kvetoucí koberce. Pochází z Kavkazu, kde roste v těžších humózních půdách v zastíněných polohách na vlhkých skalách a v horských lesích.

Původní druhy a formy jsou z kultury postupně vytlačovány moderními velkokvětými hybridy, které jsou k dostání v široké škále barev a jdou lehce množit ze semen. V poslední době pronikají i k nám novější zajímavé dvoubarevné typy primulí, které lze běžně koupit v květinářství. Méně rozšířené, ale velmi oblíbené jsou poloplné a zvláště plnokvěté formy, stejně jako odrůdy s pruhovanými květy. Zatím velmi málo známá je u nás skupina žlutě obroubených prvosenek (tzv. „gold-laced“) a zeleně kvetoucí typ „viridis“.

K zvláštnostem, určeným spíše pro zahradníky-sběratele, jsou typy „hose-in-hose“ a „jack-in-the-green“. U prvních je barevná koruna zřetelně zdvojená a z květu vyrůstá stejně zbarvený „duplikát“ – nejznámějším odrůdou tohoto typu je vyobrazená tmavě purpurová 'Wanda hose-in-hose'. Do skupiny typů „jack-in-the-green“ patří odrůdy, kterých pestrobarevná jednoduchá nebo plná koruna je lemována věnečkem listenů – hezkým příkladem je plnokvětá bíle kvetoucí odrůda 'Dawn Ansell' na obrázku. Oba zmiňované typy jsou v kultuře již od 16. století.

Nároky prvosenek nejsou velké a pěstování je poměrně jednoduché. Dobře se jim daří v dobře propustné, ale ne příliš suché zahradní půdě, nejlépe dostatečně vlhké, s dobrou zásobou humusu. Snesou slunce, ale lépe jim vyhovuje polostín, proto je raději vysazujeme pod stromy nebo v blízkosti keřů. Po odkvětu odstraňujeme zaschlé květy, během vegetace dbáme zejména na dostatek vláhy – silnější proschnutí většina druhů a odrůd nesnáší, často pak živoří nebo vyhynou. Na podzim je vhodné odstranit zaschlé a zvláště chorobami napadené listy.

Mladé listy s oblibou pojídají slimáci, proto se hodí mít doma zásobu granulí. Nebezpečí někdy představují také ptáci, kterým – neznámo proč – chutnají zejména žlutě kvetoucí odrůdy. Z chorob se vyskytuje zejména rez a padlí. Poměrně častá je i chloróza – žloutnutí listů.

Primulky se rozmnožují oběma způsoby – vegetativně i generativně.

Vegetativní množení je vhodné v případě odrůd, u kterých jde o zachování barvy a velikosti květu, plnokvětosti a dalších vlastností. Hodí se pokud máte v zahradě rostlinu, která se vám líbí a chcete ji zachovat a rozmnožit. Nejběžnější je dělení starších trsů každé dva až tři roky těsně po odkvětu v dubnu nebo v květnu, v sušších oblastech je může být vhodnější dělení koncem léta až brzy na podzim. Rostlinu rozřízneme podle velikosti na 3 až 10 menších kousků, každý oddělek by měl mít aspoň několik kořínků. Připravené rostlinky vysazujeme do květináčků, pokud jsou větší, snesou i přímé vysazení do zahrady. Zvláštní pozornost si při množení zasluhují plnokvěté odrůdy, které jsou náročnější a většinou také hůř přirůstají. Pokud chcete mít jistotu, je vhodné ošetřit řezné plochy před vysazením aktivním uhlím nebo třeba popelem.

Semenem se množí původní druhy a dnes zejména F1 hybridy. Můžete také posbírat osivo rostlin ze zahrady a zkusit štěstí – dočkáte se jistě překvapení co do barev, velikosti i barvy květů. Prvosenky se totiž velice lehce a ochotně kříží, potomstvo štěpí a výsledkem jsou pestrobarevné koberce. Pokud se rozhodnete posbírat vlastní osivo, dbát na to, aby osivo nevyklepal vítr. Nejlepší termín pro výsev je únor až březen při teplotě kolem 20°C, semena nepřikrýváme nebo pouze jemně přisypeme substrátem a po vyklíčení přenést do chladnějších prostor. Starší osivo má tvrdší osemení, klíčí dost pomalu a nerovnoměrně, proto se doporučuje ošetřit jej vystavením nižším teplotám. Mladé rostlinky po několika týdnech přepichujeme do květináčků a udržujeme při nižších teplotách a před výsadbou na venkovní stanoviště postupně otužujeme.

Velkokvěté primulky dnes velmi často dostanete běžně koupit květinářství také jako „pokojovky“. Rostlinky zakoupené za pár korun v květináči vám doma vydrží pouze krátce – vyšší teploty v bytech s ústředním topením jim nevyhovují a záhy odkvetou, často i zežloutnou a povadnou. Pokud chcete, aby vydrželi kvést déle, vyberte jim chladnější světlé místo, třeba za oknem nebo v zimní zahradě. Až odkvetou, nevyhazujte je – většina hybridů je zimovzdorných a rozhodně stojí za to zkusit je vysadit pod stromy do zahrady nebo jednoduše vyložit i s květináčem ven. Po čase se vzpamatují, zazelenají a na jaře znova vykvetou.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář

© 2017

Podle původního grafického návrhu Lukáše Němce vytvořil WeDesIn