2009: Echinacea (třapatkovka)

Občas si i jeden může zamanout, že někomu něco řácky osladí. To je tak, když má u nás někdo vroubek, nebo máme-li na někoho takzvaně pifku čili zálusk. Často se stane, že osladit někomu život je mnohem lehčí slovně a proměňovat pak slova v činy je svízelnější než jsme čekali. Přijde-li ale na věc, může se stát, že někomu dáme pořádné kapky. Ale jaké?

K tomuto účelu doporučujeme echináceové kapky, protože když už někomu přejete něco sladkého, přece mu neodepřete něco velmi zdravého. A právě slavné kapky coby výluh z třepatkovky jsou k tomuto účelu veskrze vhodné. Podepírají imunitní systém, abychom přestáli těžké časy. Taková imunita se vcelku hodí a jistě je to jeden z důvodů, proč se v celé Evropě stala tolik populární za tak krátkou chvilku.

Řecké slovo echinos značí ježek. Kdo tuto rostlinu blíže zná, zejména pak její semeníky, ví o čem je řeč. Zdánlivě něžná květinka je totiž tuze dobře vysoustružená z kvalitních materiálů. V Severní Americe roste devět druhů ve volné přírodě a jejich léčivé účinky pochopitelně neunikly Indiánům. Koncem 19. století se stává populární i v klasické medicíně a platí za účinný lék proti nachlazení.

Coby okrasná rostlina dobývalo svět nejprve její blízké „černooké“ příbuzenstvo z rodu Rudbeckia, ale už v meziválečném období se používaly třapatkovky do letních rabat. Všechny její druhy kvetou nachově či lila v různé intenzitě karmínových až purpurových tónů. Výjimku tvoří bílé variety a zejména žlutě kvetoucí E. paradoxa. Tento barevný základ se stal výzvou k dnešnímu šlechtění.

Jaká je třapatkovka jako rostlina?

Nejznámější a dosud zdaleka nejrozšířenější jsou kultivary odvozené od Echinacea purpurea. Jde o trsnaté trvalky 40 až 80cm vysoké, které kvetou celé léto desítkami květů . Lákají mnohý hmyz, zejména čmeláky a motýly. Na zimu úplně zatahují a stařina nese krásné ježaté semeníky. Jako rostlina je velmi dlouhověká. Již před lety se přišlo na to, že jednotlivé druhy třpatkovek se mezi sebou snadno kříží. Tuto vlastnost zhodnotili Američané Richard Saul a Jim Ault když prakticky ve stejné době nezávisle na sobě zkřížili dostupné druhy a žasli nad valéry vanilkových, lososových, oranžových a červených barev květů. Nový fenomén byl na světě a stačilo pouhých 8 let na první výsledky. Série Big Sky zaplavila všechny země západní civilizace během tří sezón a mnohé další hybridy na sebe nenechaly čekat. Barevné spektrum jde od čistě bílých přes žluté, růžové, oranžové, červené až k temně rubínovým. Velkokvěté i drobnokvěté, kompaktní i vysoké, poloplné, vonné. S „ježkem“ semeníku v barvě zelené, žluté, oranžové nebo hnědé.

Kde se jí daří?

Rod Echinacea vyžaduje bez výjimky slunnou polohu. Mírné zastínění snese jen E. purpurea, ale méně kvete a rozléhá se. Tento druh také ocení běžnou zahradní půdu s občasnou zálivkou. Totéž se týká jeho nových hybridních kultivarů. U některých soret ovšem převládají druhy původem ze suchých slunných prérií, které nesnáší vlhko a lépe rostou v chudých kamenitých půdách. Ty mají zpravidla úzké listy i okvětní plátky a celkově subtilnější stavbu trsu. Starší trsy nabízí možnost zaštípnout část prvních poupat, rostlina zpevní, zkošatí a déle kvete. Dělíme v předjaří nebo i nouzově v červnu při seříznutí trsu. Třapatkovka poměrně pozdě raší. Chorobami příliš netrpí, výjimečně houbové vadnutí, skvrnitosti listů, posátí mladých listů, případně okus mladých tkání plži.

Třapatkovky dobře vynikají s rabatovými nebo suchomilnými trvalkami v záhonech s letním kvetením. Zpestřují dobu prázdnin a hodí se dobře i k řezu. Jejich výška neumožňuje rozvoj plevelů, dobře se zapojují a k okolí nejsou agresivní. Velmi dobře vyjde kvetení s kopretinou, šalvějí, šantou či rozrazilem. Později pak navazují zápleváky, rozchodníky a ranné astry. U prérijních druhů a jejich hybridů je velmi populární směsné masové použití s vysokými trávami.

Tahle kytka bývá nezřídka zdravá jako tuřín. Prostě si dává často kapky.