Translation

Anemone
Anemone
Anemone
Penstemon
Amsonia
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
Phlox trvalka sezony
Phlox trvalka sezony
Aster trvalka sezony
Nepeta trvalka sezony
Campanula trvalka sezony
Helenium  trvalka sezony
Echinacea  trvalka sezony
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
Veronica prostrata 'Blauspiegel'
2024

2024
Helleborus

2023

2023
Persicaria

2022

2022
Anemone

2021

2021
Penstemon

2020

2020
Amsonia

2019

2019
Baptisia

2018

2018
Astrantia

2017

2017
Geranium

2016

2016
Veronicastrum

2015

2015
Phlox

2014

2014
Salvia

2013

2013
Aster

2012

2012
Nepeta

2011

2011
Campanula

2010

2010
Helenium

2009

2009
Echinacea

Leucanthemum 2008

2008
Leucanthemum

2007

2007
Veronica

previous arrow
next arrow

Zahradní lobelky

Vytrvalé zahradní lobelky (Lobelia; čeleď Campanulaceae, resp. Lobeliaceae) nepatří u nás rostlinám s dlouhou tradicí pěstování. V nabídkách zahradnických firem se více objevují teprve zhruba v posledních 10 letech. Původní botanické druhy pochází ze severní Ameriky, rostou zde především na vlhčích stanovištích, v okolí potůčků, vodních ploch apod. Nabízené rostliny jsou většinou kultivary patřící do okruhu Lobelia × speciosa. Jsou to poměrně komplikovaní kříženci na jehož vzniku se podílely druhy jako L. cardinalis, L.. fulgens a L. siphilitica. Těmto rostlinám vyhovuje humózní, dostatečně vlhká půda s příměsí rašeliny. Hůře snášejí příliš vlhké zimy a jsou vděčné za zimní přikrývku. Bohužel ani ta často neochrání rostliny před vymrznutím. Nespolehlivá zimovzdornost mnohých kultivarů je zřejmě hlavním důvodem toho, že se rostliny u nás v kultuře příliš nerozšířily. Na nespolehlivém přezimování se podílí zřejmě tedy ne pouze nízká teplota, ale spíše její kolísání během zimy a střídání příliš vlhkých a sušších period a sněhové pokrývky.

Lobelia sessilifolia

Lobelia sessilifolia

Lobelia cardinalis (lobelka šarlatová)– roste kolem jezer, potoků na vlhčích loukách v severní Americe od Kanady po Mexiko. Vytváří trsy přízemních listových růžic z kopinatými listy. Kvete svítivě červeně od června do září. V zahradě potřebuje vlhčí stanoviště na slunci nebo lehkém polostínu.

Lobelia × gerardii (syn. Lobelia × vedrariensis) – přírodní hybrid mezi L. cardinalis a L. siphilitica. V kultuře několik barevných forem, např. 'Vedrariensis' s tmavě nachovými květy, 'Tania' s karmínově purpurovými květy nebo 'Blauzauber' s modrými květy.

Lobelia siphilitica – osidluje východ severní Ameriky. Roste ve vlhčích lesích a mokřadech. Rostlina je vysoká bezmála 1,5 m, typická je světle modrá barva květů, občas kvete i bíle. Snáší až -25°C.

Lobelia fulgens (syn. Lobelia splendens) (lobelka lesklá) pochází z Mexika, kvete jasně červeně. Někdy řazena i k druhu L. cardinalis. Není již tak mrazuvzdorná a její přikřížení zřejmě vedlo k obecnému poklesu mrazuvzdornosti u hybridů.

Lobelia × speciosa nejčastěji pěstovaný druh. Kultivary nakvétají růžovou, oranžovou, červenou, fialovou či modrou barvou a jejich odstíny od července a kvetení trvá do konce léta. Mrazuvzdornost je různá a pokud je to možné, je lepší udržovat matečnou rostlinu přes zimu ve studeném skleníku při 3-6°C.

Spíše sbírkový význam mají v našich podmínkách druhy jako Lobelia tupa – robustní druh z jižní Ameriky (Chile), dorůstající až 1,5-2 m výšky a nakvétající velkým, tmavě červeným květenstvím, nebo Lobelia laxiflora var. angustifolia domovem v Arizoně a Mexiku. Jde o drobnější, hustý keřík s úzkými, kopinatými listy a dvoubarevnými – oranžovožlutými květy.

Oba druhy nesnášejí pokles teploty pod -10°C. Lze je uplatnit v zimní zahradě a v létě např. na terase.

Pomineme-li nespolehlivou mrazuvzdornost, nepatří lobelky mezi příliš náročné zahradní rostliny. Podmínkou dobrého růstu je dostatečně vlhká půda bohatá na humus a stanoviště spíše v polostínu, snáší ale i plné slunce. Rostliny netrpí žádnými významnými chorobami ani škůdci.

Rostliny se velmi snadno množí, a to buď osivem velmi časně z jara (leden-březen) pak mladé rostliny nakvétají již v červenci, nebo v březnu dělením dceřiných růžic. Tyto přezimovací listové růžice se tvoří koncem vegetace kolem odkvétajících rostlin. Je vhodné je již na podzim vyjmout, přes zimu držet ve studeném skleníku a v březnu rozdělit na jednotlivé rostliny a vysadit. Pokud množíme osivem, je nutno pamatovat na to, že pro klíčení je potřeba světlo a výsev se nezasypává. Je ale možné, díky velmi drobným semenům, jejich smíchání s jemným pískem, což usnadní výsev. Při teplotách 18-22°C vzchází osivo za 10-14 dní. Přesev vlastního osiva ale není spolehlivou cestou, pokud chceme zachovat pravost odrůdy.

K nejznámějším osivem množeným odrůdám patří série Lobelia × speciosa 'Fan' (s odrůdami 'Blue', 'Burgundy', 'Deep Rose', 'Salmon', 'Scarlet' nebo 'Scharlach'), nabízená semenářskými firmami. Jak již názvy odrůd napovídají, přináší tato série téměř celou barevnou škálu lobelek.

K vegetativně množeným odrůdám patří např.:
L. siphilitica 'White Candles' – s velmi kompaktním růstem a čistě bílými květy, dorůstá pouze 50 cm.,
L. siphilitica 'Lilac Candles' – habitem podobná předchozí, květy světle modrofialové.
Lobelia 'Queen Victoria' – nápadná červeným olistěním a svítivě oranžovými květy,
Lobelia × gerardii 'Tania' – s karmínově purpurovými květy,
Lobelia 'Royal Fuchsia' s tmavě vínově červenými květy,
Lobelia 'Rosen Cavalier' s růžovými květy,
Lobelia 'Cotton Candy' se světle růžovými květy,
Lobelia 'Brightness' je odrůda s jasně červenými květy, oproti výše uvedeným se zdá více mrazuvzdorná.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář