Asclepias

Klejichy (Asclepias) (Asclepiadaceae) nepatří k příliš často pěstovaným trvalkám, což je škoda, protože na podmínky v kultuře nejsou příliš náročné a z minimum péče se odvděčí exotickou krásou svého habitu i zajímavým květenstvím. Název je odvozen od jména jednoho z největších lékařů starověku, Asklépia z Thessaly.

Jde o vytrvalé byliny s dřevnatějící bází s několika přímými lodyhami vyrůstajícími z plazivého oddenku. Listy jsou vstřícné, v přeslenu, vzácně střídavé. Květy v terminálních či úžlabních květenstvích či jednotlivé. Koruna je bílá, žlutooranžová, růžová, červená nebo zelenavá s velmi krátkou korunní trubkou. Plodem je vejcovitý měchýřek. Asi 100 druhů je domovem s Americe. Květy jsou opylovány hmyzem, semena se šíří větrem. Typické jsou mléčnicemi, při poranění silně roní bílé mléko s obsahem jedovatých glykosidů a alkaloidů. Může způsobovat podráždění kůže. Rostliny našly své uplatnění i v lékařství a farmakologii. Jejich používání jako léčivých rostlin ale určitě nelze pro obsah jedovatých látek doporučit amatérským pěstitelům.

Na původních stanovištích rostou rostliny často v oblastech s relativním nedostatkem vody a jsou proto dobře přizpůsobené sušším obdobím během roku. Lze se s nimi setkat v polopouštích oblastech JZ USA, travnatých společenstvech i v ve společenstvech křovin či světlých lesích. Řada druhů je plně mrazuvzdorná i zimovzdorná a dá se vcelku bez problémů pěstovat v našich podmínkách. V kultuře dávají přednost stanovištím na plném slunci, humózní, ale velmi dobře drenážované půdě (mohou hůře snášet přetrvávající zimní vlhko), jsou zcela nenáročné na závlahu a víceméně během celé vegetace jim postačí přirozené srážky. Velmi dobře snáší jižní expozici. Nakvétají většinou koncem léta a květy jsou hojně navštěvovány hmyzem a zejména motýly. Elami atraktivní jsou i plody v podobě nafouklých měchýřků, v době zrání uvolňují množství semen na dlouhém chmýří. Semena lze vysévat v předjaří, většině druhů svědčí 3-5 týdenní stratifikace při 4°C. Mimo výsev semen je možné rostliny dělit na začátku vegetace, na každé oddělené části oddenku musí zůstat alespoň jeden pupen.

Asi nejčastěji se lze setkat s klejichou hlíznatou (Asclepias tuberosa) s velmi nápadnými, svítivě oranžovými květy. Mimo botanický druh se pěstuje i žlutokvětý kultivar ‚Hello Yellow‘. V kultuře kvete od července do září. Roste i kvete zcela bez problémů. Dorůstá kolem 60-90 cm výšky. V přírodě osidluje suchá, travnatá stanoviště severní Ameriky. Mrazuvzdorný do -20°C.

Asclepias tuberosa

Velmi ozdobným druhem je i Asclepias incarnata s nachově růžovými květy. Kvete v létě. Jako jeden z mála dává přednost trochu vlhčím stanovištím, nicméně dobře drenážovaným. Vcelku dobře ale snáší i přísušek. Dorůstá až do 100 cm (dle stanoviště). Pěstuje se i kultivar s čistě bílými květy ‚Ice Ballet‘. Jeho nároky jsou stejné. Je uváděna mrazuvzdornost do -25°C.

Asclepias speciosa je poměrně robustní druh, který se dokáže relativně rychle rozrůstat podzemními oddenky a je potřeba ho „hlídat“. Dorůstá výšky 100-120 cm a nakvétá velkými květenstvími světle nachových kvítku. Listy jsou velké, vstřícně postavené, jednoduché a celé mírně plstnaté.

Velmi zajímavých druhem je i Asclepias verticilata s bílými, či mírně nazelenalými kvítky. Rostlina je nápadná i velmi jemným habitem. Na stonku je množství úzkých, téměř čárkovitých listů uspořádaných v přeslenech po 3-4. Tento druh patří k těm nižším, dorůstá výšky kolem 60cm. Nakvétá v červenci. Dobře snáší písčitou, kaménkatou půdu, sucho a plné slunce. V přírodě dává přednost travnatým společenstvům, roste např. v oblasti Velkých plání.

Asclepias curassavica kvete podobně jako A. tuberosa, není ale spolehlivě zimovzdorný a spíše se pěstuje pro řez květů.

K dalším mrazuvzdorným druhů patří např. A. hallii, A. brachystephana, A. cryptoceras, A. cutleri, A.erosa, A. hypoleuca, A. subulata, druhy jako A. viridiflora a A. asperula zaujmou svými téměř zelenými květy.

Klejichy si díky svému exotickému vzhledu, zajímavým květům a minimálním požadavkům v kultuře jistě zaslouží více pozornosti. Jejich velkou výhodou je to, že se téměř obejdou bez doplňkové zálivky a mohou tedy najít široké uplatnění v zahradách, kde se počítá zejména se suchomilnými rostlinami.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.