Dračíky

Penstemon – dračík – patří do čeledi Scrophulariaceae. Rod celkem zahrnuje více než 280 popsaných druhů, jeho vědecký název je odvozen z řeckých slov pente=pět a stemon=tyčinka. Jedná se v původních oblastech o vytrvalé byliny, stálezelené nebo opadavé polokeře, případně keře rostoucí téměř výhradně na americkém kontinentu (pouze jeden druh se vyskytuje v Asii). Mnoho druhů je v našich podmínkách zimovzdorných, některé však naše klimatické podmínky snášejí špatně a pěstují se proto často jako jednoleté (zejména druhy pocházející z jihu USA a z Mexika a také velkokvěté zahradní hybridy).

Druhy a zahradní hybridy pokrývají širokou škálu barev od bílé přes růžovou, fialovou, modrou až po tmavě purpurovou. Společným jmenovatelem je stavba koruny – v spodní části srůstá a tvoří trubku různé délky a v horní části se rozšiřuje v pět oblých korunních plátků, ze kterých dva jsou orientovány směrem nahoru a tři směrují dolů. Trychtýřovitý jícen koruny může být bílý, u mnoha druhů a zejména u velkokvětých zahradních hybridů je více či méně značený tečkami, čárkami, pruhy, či většími plochami jiné barvy. Rozmanitá délka trubkovité koruny různých druhů vyžaduje také širší spektrum opylovačů, jimiž mohou být včely, osy a jiný hmyz, u druhů s extrémně dlouhou a úzkou korunou jsou v původních oblastech výskytu častými opylovači také kolibříci.

Velice variabliní je také výška jednotlivých druhů – pohybuje se od nekolika centimetrů až do tří metrů. Většina zahradních hybridů se však pohybuje v rozmezí od 30 cm do 1 m.

Šlechtění dračíků započalo již v první polovině 19. století s centry ve Francii a v Anglii. Hybridní zahradní odrůdy dračíků pocházejí z křížení několika málo původních druhů. K nejdůležitějším z nich patří Penstemon hartwegii, P. cobaea a P. gentianoides.

Záhon s kvetoucími dračíky a letničkovými druhy šalvějí.

P. hartwegii pochází z jehličnatých lesů vyšších poloh Mexika, kde dorůstá do výšky 90 až 150 cm. Kvete v červenci až září purpurově červenými květy.

Jedním z nejhezčích původních druhů je bezesporu P. cobaea s poměrně velkými bílými až purpurovými květy, které jsou v jícnu často čárkovaně značené. Je domácí v jižních státech USA, kvete od května do června.

P. gentianoides je druhem z vyšších poloh Mexika a Guatemaly, kde často roste v extrémních podmínkách na vulkanických svazích. V červenci až říjnu kvete jasně purpurovými květy s tmavším značením v jícnu koruny. Někdy je zaměňován s P. hartwegii.

Nízké druhy, které snesou kamenité půdy a sucho, jsou vhodné jako skalničky, vyšší druhy a zejména velkokvěté odrůdy jsou vhodné do kombinovaných trvalkových záhonů a také k řezu.

Protože jednotlivé druhy pocházejí z různých stanovištních i klimatických podmínek, je stanovení podmínek pěstování obecně pro celý rod velice obtížné, téměř až nemožné. Většině záhonových hybridů vyhovuje slunečné stanoviště a běžná záhonová půda s dostatkem humusu.

Dračíky lze množit generativně i vegetativně. Rozmnožování semenem se používá zejména u původních druhů a dnes také u některých hybridních odrůd. Vyséváme mělce na povrch lehčího substrátu s vyšším obsahem písku, přisypáváme pouze slabě. Osivo vzchází dlouho a nerovnoměrně, většina druhů vyžaduje na klíčení přechod obdobím nízkých teplot pod bodem mrazu po dobu několika týdnů až dvou měsíců. U některých druhů čerstvá semena neklíčí a je nutné je nechat několik měsíců odpočinout.

Pro problematické klíčení je mnohem častější vegetativní množení řízkováním. Jako množitelský substrát se hodí perlit nebo lehká půda s vyšším obsahem písku. Nejvhodnější je řízkování v pozdním létě nebo časně na podzim. Ideální jsou řízky vrcholové, při nedostatku materiálu lze použít také řízky stonkové.

Protože zahradní hybridy nejsou v našich podmínkách spolehlivě zimovzdorné, je téměř nevyhnutností uchovávání matečních rostlin, případně již zakořenělých řízků, v podmínkách studeného skleníku. Pro matečnice i mladé rostliny vyhovuje v zimě světlé stanoviště a teplota v rozmezí od 5 do 8°C, v žádném případě by neměla přesáhnout 12°C (rostliny pak příliš silně rostou a vytahují se). Pokud zimujeme matečnice, můžeme řízkování přesunout na leden až únor, při pozdnějším řízkování do dubna řízky koření velice dobře, ale získáme menší a a trochu méně rozvětvené rostliny.

Brzy na jaře mladé rostliny pro podpoření větvení jednou nebo dvakrát zaštipujeme a po polovině května vysazujeme na záhony do vzdálenosti kolem 30 cm. Přebytečné vrcholové řízky, které zůstanou po zaštípnutí můžeme použít k množení.

Pokud chceme dračíky udržet i v následujících letech a nepěstujeme je jako jednoleté (což je časté v případě některých velkokvětých záhonových odrůd nebo ve vyšších polohách), je na podzim nevyhnuté zazimování rostlin. Pozdě na podzim trsy sestřihneme asi do výšky 10 cm a přikryjeme chvojím nebo jiným nastílacím materiálem. Starší rostliny, které dobře přezimovaly, je vhodné na jaře hluboce zastřihnout, čímž docílíme zmlazení.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.