V předchozích článcích byly podrobněji rozpracovány tři nejvíce prošlechtěné a velmi často používané druhy podzimních aster – A. dumosus, A. novi-belgii a A. novae-angliae. V nabídce podzimních aster však najdeme také další druhy, jejichž sortiment je užší, ale jsou pro zahradnickou praxi neméně významné. Většina z nich má menší květy a stejně jako předchozí zmíněné druhy, i tyto astry pocházejí ze Severní Ameriky.
Aster cordifolius – hvězdnice srdcolistá
Bohatě větvená trvalka s dřevnatějícími výhony, v přírodě dorůstající až 180 cm. Spodní listy jsou oválně srdčité, listy ve vrchní části stonku jsou menší, oválné nebo lancetovité. Početná květenství jsou tvořena drobnými kvítky o průměru asi 13 mm s 10 až 15 jazykovitými kvítky modré nebo fialové barvy, někdy hodně světlé. Žluté terče se při odkvétání někdy barví do purpurova. Kvete od září do října. Nejlépe ji vyhovují půdy bohaté na humus a plné slunce, dobře snáší i lehké zastínění.
Množí se dělením v květnu nebo řízkováním v dubnu. Obecně je nenáročná na ošetřování, vhodné je však častější přesazování, po 3 letech kvetení začíná pozvolna zaostávat a starší trsy se navíc díky dřevnatějící bázi hůř množí. Používá se zejména do trvalkových skupin, poskytuje dobrou pastvu pro včely.
Nejčastěji pěstuje levandulově modrá 'Ideal' (dnes však již není jisté, zda se jedná o původní odrůdu, jenž se na trh dostala již před rokem 1915). Různé odstíny levandulově modré barvy mají také odrůdy 'Photograph' a 'Sweet Lavender', modřejší je Kloseho 'Novemberblau', světlejší je stříbřitě světle modrofilaová 'Silver Spray'.
Aster ericoides 'Golden Spray'
Aster ericoides
Keříčkovitě rostoucí, 60 až 120 cm vysoké rostliny s hustě olistěnými lodyhami a úzce kopinatými listy. Početné úbory o průměru 13-15 mm mají 15-25 jazykovitých kvítků bílé, světle modré nebo růžové barvy. Kvete od září až do nástupu mrazů.
Pochází se sušších oblastí, proto snese ve srovnání s jinými druhy podzimních hvězdnic více sucha.
Množí se pouze vegetativně. Díky dřevnatějící bázi se špatně množí, dělení je efektivní pouze u mladších mateřských rostlin, přichází v úvahu v dubnu a květnu. V zahradnické praxi je běžnější množení bylinnými řízky na jaře, až do června. Termín řízkování je možné uspíšit přirychlením. Mateřské rostliny přezimují v bezmrazých prostorách a v lednu se přirychlí, po narašení se odebírají 4 až 5 cm dlouhé řízky a řízkují se přímo do multiplat, kde při 22°C zakoření asi za 2-3 týdny. Výhodou je, že rostliny vydrží více let na stejném místě a obvykle nejsou napadány padlím.
Nejčastěji se používá jako záhonová trvalka, v nedávné době se objevily nižší odrůdy, které hezky vyniknou v popředí záhonů. Řezané květy jsou také velice ceněné, a to zejména pozdním termínem kvetení, často se používají jako doplňková květina na vylehčení kytic (náhrada Gypsophila paniculala).
Z širokého sortimentu odrůd jmenujme alespoň několik významnějších. Bíle kvetoucí – raná 'Schneetanne', pozdní 'Schneegitter', zakrslá 'Weisser Zwerg', žlutě působící, jinak bíle kvetoucí 'Golden Spray'. Růžové 'Esther', nižší 'Rosy Veil'. Z modrofialových patří k nejlepším nízká 'Yvette Richardson' a světle levandulová 'Erlkoenig'.
Aster laevis – hvězdnice hladká
Až 120 cm vysoké rostliny mají dlouhé lancetovité nebo oválné listy, Hezké modré květy jsou poměrně velké, dosahují průměru až 2,5 cm a tvoří velká hroznovitá květenství.
Množí se obvykle dělením nebo z jarních bylinných řízků. Pochází ze sušších oblastí, proto poměrně dobře snáší sucho.
Nejznámější je německá Kloseho selekce'Blauschleier', s intenzivněji modře zbarvenými květy, jenž je lépe větvená než divoká forma. Dorůstá do výšky kolem 100 cm.
Aster lateriflorus
Drobnokvětá hvězdnice s masami 10-15 mm širokých úborů umístěných na větévkách jednostranně. Jazykovité kvítky jsou bílé až světle purpurové, terč je zpočátku žlutavý, později výrazně purpurový. Rostliny dorůstají do výšky 30 až 150 cm a jsou na jaře při rašení tmavěji zbarvené (do červena, tuto vlastnost si některé odrůdy udržují déle a některé ji ztrácejí).
Množení, nároky a použití jsou podobné jako u A. ericoides.
Odrůdy jsou si dost podobné, liší se zejména výškou, tvarem trsu a také bohatostí kvetení. U nás byla donedávna nejvýznamnější var. horizontalis, výběr s dlouhým obdobím kvetení a výškou 60-70 cm, významná je zejména pro výsadby přírodního charakteru. Z novějších odrůd jsou dnes oblíbeny výrazně tmavolistá 'Lady in Black', dále například 'Jan', 'Prince' a 'Bleke Bet'.
Aster pringlei
Vytrvalý druh často ztotožňovaný s A. ericoides, dorůstající do výšky 15-60 cm. Neroste však typicky keřovitě, listy jsou lancetovité, květy bílé, ve srovnání s A. ericoides méně početné, umístěné jednotlivě na koncích větévek.
K tomuto druhu se řadí hybridní odrůdy 'Monte Cassino' a 'Butterfly', pěstované v krytých prostorách k řezu květů. Z klasických trvalek je významný novější růžově kvetoucí hybrid 'Ochtendgloren' a dost pravděpodobně také odrůda 'Pink Star' s většími květy, novější, dnes pěstovaný typ (pozor, pod tímto názvem byla v minulosti známá skutečně drobnokvětá odrůda A. ericoides).
Aster vimineus
Trvalka s tenkými, 60-150 cm vysokými stonky. Početné úbory jsou asi 5-7 mm široké, jednostranně hroznovitě nahloučené, asi 2 mm dlouhé jazykovité kvítky jsou bílé až purpurové. Kvete od konce srpna do září. Někdy se začleňuje k A. lateriflorus nebo se uvádí pouze jako synonymum A. fragilis.
Má podobné nároky a množení jako A. ericoides. Používá se zejména do smíšených trvalkových rabat.
Běžně se pěstuje velice dekorativní bohatě kvetoucí odrůda 'Lovely' s lila-růžovými kvítky, kompaktní, vysoká kolem 70 cm.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.