Heliopsis – janeba

Nejvýznamnějším ze sedmi druhů rodu Heliopsis, které všechny pocházejí ze severní Ameriky, je Heliopsis helianthoides – janeba drsná. Významné zahradní kultivary jsou odvozeny od poddruhu H. helianthoides var. scabra, pocházejícího ze střední a západní části USA. Listem připomínají kopřivy, se kterými si je laik může v čase, kdy nekvetou, lehce splést. Rostliny jsou bohatě větvené a celé drsně chlupaté, odtud také pochází druhový název – janeba drsná. Květy vynikají svou výraznou žlutí a u jednotlivých odrůd jsou různě velké a plné, kvetou od června až do podzimu.

Protože všechny odrůdy jsou žlutě zbarvené, může se při pohledu zdálky zdát, že mezi nimi nejsou žádné rozdíly (někdo si je dokonce plete se slunečnicemi). Je to však skutečně pouze zdání. Odrůdy se liší plností a velikostí úborů, barvou a některé také výškou rostlin.

V našich zahradách patří k nejrozšířenějším jednoduše kvetoucí janeby. K poměrně běžným patří odrůdy 'Jupiter' a 'Orion', zatímco velkokvětá 'Venus' je u nás méně běžná. Ze středně plných a plných odrůd jsou oblíbené 'Spitzentänzerin' s vytočenými špičkami jazykovitých květů a 'Sonnenschild' s taškovitě uspořádanými jazykovitými květy. 'Mars' má, jako jedna z mála odrůd, květy zbarvené sytěji žlutě až oranžově. K nižším a kompaktněji rostoucím patří odrůda 'Goldgrünherz', jež má zajímavé květy menšího průměru s v mládí nápadně zeleně zbarveným středem (starší květy jsou celé zlatožluté).

Heliopsis helianthoides 'Summer Sun'

Úplnou novinkou v sortimentu je odrůda 'Loraine Sunshine' se smetanově panašovanými listy. Zatím v Evropě není rozšířená, má jednoduché květy, poněkud slaběji roste a hůř se množí. Velmi netypická je také japonská odrůda 'Asahi', kterou lze zatím spatřit velice zřídka. Je nižšího vzrůstu a svými květy připomíná spíš aksamitník, ale pokud se podíváme na listy, není o příslušnosti k janebám pochyb. Průměr květů je, na rozdíl od ostatních odrůd ze současného sortimentu, pouze 4-5 cm.

Zahradní odrůdy se množí jen vegetativně, ze semen si nezachovávají spolehlivě odrůdové vlastnosti.

Pří běžném množení pro zahrádkářské účely postačuje dělení rostlin. Starší rostliny je potřebné zmladit – rozdělit na hodně malé kousky pouze s několika výhonky. Ideální je dělení v zimním období v čase vegetačního klidu nebo brzy na jaře, ještě než začnou silněji prorůstat výhonky (do dubna, maximálně do května). Méně běžný, ale také použitelný, je termín dělení po odkvětu (v září).

Ve velkovýrobě se používá převážně rozmnožování řízky. Nejlépe začátkem května se odebírají z mateřských rostlin řízky dlouhé asi jako prst. Vhodný množitelský substrát je perlit, případně směs perlitu a rašeliny, v domácích podmínkách postačí i jemnější písek.

Na ošetřování nejsou janeby příliš náročné, během vegetace je však nutné průběžně odstraňovat odkvetlé úbory. Jednak zasycháním mění barvu a na rostlinách působí nehezky, ale hlavně – janeby se velice rády vysemeňují. Pokud odkvetlé úbory pravidelně neodstraňujeme, může se stát, že z hezké plnokvěté odrůdy máme po několika letech pouze obyčejnou jednoduchou. Při množení semenem se totiž vlastnosti mateřské rostliny nepřenášejí spolehlivě na potomstvo. To je také častým problémem mnoha okrasných trvalkových školek, které v návalu práce při množení zapomínají úbory odstraňovat, a v sortimentu nabízejí rostliny neodpovídající odrůdovému názvu. Odstraňování odkvetlých úborů také podporuje další kvetení, rostliny vypadají na záhonech déle hezky.

Výhodou janeb je také to, že díky svým pevným stonkům tvoří vzpřímené trsy a příliš nepoléhají.

Květy janeby jsou velice vhodné k řezu, ve váze vydrží poměrně dlouho. Nezanedbatelnou výhodou jsou také pevné přímé stonky, které je po seříznutí vhodné okamžitě vložit do vody, jinak rychle vadnou. Na druhé straně také řezané květy velice dobře přijímají vodu a po umístění do nádoby s vodou (nejlépe naležato) se za chvíli vzpamatují.

Rostliny se nejčastěji používají jako klasické záhonové trvalky do smíšených trvalkových rabat. V záhonech se jejich sytá žluť velice dobře kombinuje s jinými vyššími a středně vysokými trvalkami. Hezky vypadají v kombinaci s tmavě zbarvenými odrůdami zápleváku (Helenium) a zavinutky (Monarda) a také s plamenkami (Phlox paniculata).

Janeby vydrží na stanovišti mnoho let a nemají vysoké nároky na půdu ani na vláhu. Lépe sice rostou ve výživných půdách s dostatečnou zálivkou, avšak vystačí s běžnou zahradní zeminou s menší zásobou živin a vláhy, potom ale slaběji rostou.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.