Čapí nos, býčník, bylina sv. Roberta, čapí zobák, čápky, hrabice, kopytník, milost boží, potoční koření, ratanika, stinkovo koření…, to jsou příklady lidových názvů některých kakostů (Geranium L., čeleď Geraniaceae). Jméno „geranium“ vychází z řeckého „geranos“, což znamená pták jeřáb, dle zobákovitého výčnělku na plodu, resp. podobnosti plodů se zobákem, hlavou a krkem jeřába. Řada z nich se jako běžné, domácí rostliny vyskytovaly v blízkosti domů či v parcích a venkovských zahradách od nepaměti. Vlastní historie pěstování pak začíná v 16. století, kdy jsou první doložené informace o záměrném pěstování kakostů, zpočátku zejména pro využití natě k získávání geraniové silice (G. macrorrhizum, od roku 1576).
Kakosty jsou neobyčejně plastické byliny a možnost jejich uplatnění v zahradách a parcích je značně široká. Je to dáno širokou amplitudou jejich výskytu v přírodě, kde nalezneme druhy mírně vlhkých evropských a asijských luk (G. pratense, G. wlassovianum, G. platypetalum), rostliny sušších a jižních strání a skalisek, milujících dostatek slunce (G. sanguineum, G. dalmaticum, G. cinereum var. subcaulescens), či rostliny příbřežních až mokřadních stanovišť (G. phaeum, G. palustre), najdou se dokonce i druhy, u kterých přežívá období horkého a suchého středomořského léta podzemní hlízka (G. tuberosum, G. malviflorum).
Kakosty se neobyčejně hodí pro skupinové výsadby do přírodněji utvářených zahrad, na záhony, do podrostu stromů, kde některé snesou i tzv. suchý stín, který naprosté většině rostlin nevyhovuje, najde se řada druhů do skalek a menších zahradních partií, k zahradním jezírkům, na plné slunce nebo naopak do polostínu. Toto ovšem nelze brát tak, že jeden druh můžeme uplatnit ve všech výše uvedených podmínkách, naopak, vždy musíme vybrat ten druh či kultivar, který se na dané stanoviště hodí nejvíce.
Výběr nejčastěji pěstovaných druhů kakostů a jejich nároky:
G. phaeum L. (kakost hnědočervený) – domácí druh, kvetoucí červeně purpurovými kvítky od května do srpna, často se vyskytuje v podrostu stromů či na březích řek a jiných vlhčích stanovištích. Relativně dobře ale snáší i přísušek. Vhodný spíše do extenzivních parkových úprav a přírodně řešených zahrad. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů, lišící se zejména barvou korunních lístků a občas i zbarvením listů. Příkladem je možno uvést 'Album's čistě bílými květy, 'All Saints' se světle lososovými květy, 'Night Shade' s tmavě fialovými květy, 'Taff's Jester' s temně vínově červenými květy, a 'Samobor' či 'David Bromley' s tmavou kresbou na listové čepeli.
Geranium sanguineum L. domovem v Evropě, Turecku a na Kavkaze. Miluje slunné a suché stanoviště jižních svahů a skalních stepí, v ČR např. Pálava, Pouzdřanská step, Český kras. Kvete od dubna do srpna temně růžovými květy (var. striatum Weston má světle růžové květy tmavým žilkováním). Kultivary se liší zejména odstínem růžové barvy, např. 'Ankum's Pride', 'Vision', 'Belle of Herterton' (až 1,5 × větší květy), 'Aviemore', 'Apfelblüte' („jablíčkově“ růžová barva s tmavými žilkami), či cv. 'Album' s čistě bílými květy.
Geranium himalayense Klotech, Pamír, Himálaj. Roste ve světlých lesích a subalpínských loukách, rychle se rozrůstá podzemními oddenky. Květy tmavě modré, až 6 cm v průměru. Dobře snáší sucho a částečně i stín. Pěstované kultivary např. 'Gravetye', 'Plenum' (plnokvětý).
Geranium himalayense 'Gravetye'
Geranium ibericum Cav. ssp. jubatum Davis. Severní Turecko, roste na sušších místech, v křovinách, loukách, skalních stepích. Rostlina až 40cm, velké modré květy. Kvete V-VI.
Geranium × cantabrigiense Yeo. Hybrid mezi G. macrorrhizum a G. dalmaticum. Jeden z nejlepších a nejpřizpůsobivějších kakostů. Dobře se rozrůstá přízemními oddenky, rostlina je vysoká do 30 cm a barva květů (dle kultivaru) v odstínech růžové. Kvete v V–VII. Výborně snáší suchá a slunná stanoviště a dobře toleruje i polostín a vlhčí půdu, rostliny jsou pak jen trochu bujnější, dobře snáší i suchý polostín v podrostu dřevin. Vhodný jako náhrada trávníků, na stanovišti vydrží mnoho let. Pěstované kultivary se liší zejména barvou květů, např. 'Biokovo' bílý s růžovým nádechem, 'Andrew Clarke' růžově fialový, 'Lohfelden' velmi světle růžový (bělavě růžový), 'West Ray' – tmavě růžový.
Geranium macrorrhizum L., jižní Alpy, Karpaty, Balkánský poloostrov (po Řecko), vápencové skály, skalky v podrostu dřevin. Oddenkatý druh, velmi rychle se rozrůstá, vhodný jako náhrada trávníků na slunce i do polostínu. Dobře snáší sucho i vlhčí stanoviště stejně jako suchý polostín pod stromy. Velmi plastický druh. Výška rostlin do 30 cm (50 cm na vlhčích místech). Květy růžové (u kultivarů v odstínech). Listy velmi aromatické, dříve se využívaly jako zdroj geraniové silice. Pěstované kultivary např. 'Bevan's Variety' s tmavě růžovou barvou květů, 'Album' s čistě bílým květem, 'Pindus', 'Witoscha' (oba růžové), 'Sandwijck' sv. růžový.
Geranium × magnificum Hylander. Hybrid mezi G. platypetalum a G. ibericum ssp. ibericum. Pěstován od konce 19. století. Velmi kvalitní zahradní trvalka vhodná na záhony na plné slunce i do polostínu, preferuje pravidelnou závlahu ale dobře snáší i nedostatek vody. Kvete velkými modrými květy v V-VI.
Geranium pratense L., domácí od Evropy po Sibiř a Himálaj. Typicky luční druh, květy modré, až 4,5 cm v průměru, kvete od VI do VIII. Vhodný do přírodně řešených zahrad, ke zplanění. V kultuře několik odrůd lišící se barvou květů, např. 'Galactic' s velkými, část zdvojenými bílými květy, 'Albiflorum' s bílými květy, 'Gletschereis' s bílými květy s modrým nádechem, 'Striatum' s stříkanými modro-bílými květy.
Geranium cinereum Cav. jižní Evropa, Pyreneje. Nízké, kompaktní rostliny se šedozelenými listy. Květy bílé nebo růžové s výraznou sítí purpurových žilek. Ideální do skalek, na slunná místa s nedostatkem vláhy. Pěstované kultivary např. 'Ballerina' s šedými listy, světle růžové květy s výrazně tmavými purpurovými žilkami, 'Lawrence Flatman' – podobný předchozímu, ale květy více růžové.
Geranium cinereum Cav. ssp. subcaulescens (L'Hér. E× DC.) R.Knuth, Balkánský poloostrov, centrální – SV Turecko. Nízké kompaktní rostliny s tmavě zelenými listy. Květy svítivě tmavě purpurově červené. Pěstované kultivary např. 'Giuseppii', 'Splendens'.
Geranium × oxonianum Yeo (G. endressii × G. versicolor) – významný hybridní druh s desítkami kultivarů. Vysoká variabilita je umožněna fertilitou hybridů. Dobře použitelný, půdopokryvný kakost, vhodný na slunce i do polostínu na půdy s dostatkem vláhy (ne přemokřené). Odrůdy se liší především odstínem růžové barvy květů a jejich velikostí. Některé kultivary v našich podmínkách hůře zimují. K pěstovaným kultivarům patří např. 'Claridge Druce', 'Miriam Rundle', 'Thurstonianum' s velmi úzkými, nepřekrývajícími se korunními lístky, 'A.T.Johnson', 'Wageningen', 'David McClintock' aj. Mezi další významné druhy patří např. Geranium psilostemon s velkými purpurovými květy, Geranium soboliferum, Geranium sylvaticum, Geranium endresii , Geranium dalmaticum, Geranium wlassovianum, Geranium renardii, Geranium maculatum, Geranium palustre, Geranium clarkei.
Choroby a škůdci
Kakosty chorobami téměř netrpí, a pokud, tak jen nevýrazně. V létě nebo s blížícím se podzimem může objevit padlí, jako bělavý povlak na listech. Ze škůdců se může vyskytnout lalokonosec (Otiorhynchus sulcatus), jehož larvy ožírají kořenové krčky. Větší škody může napáchat jen v rozsáhlejších výsadbách, zde je možná biologická ochrana parazitickými hlísticemi rodu Heterorhabditis. Při předpěstování či množení ve skleníku a pařeništi se mohou objevit molice, mšice či jiný savý hmyz.
Množení kakostů
Botanické druhy lze množit výsevem semen v zimním období nebo v předjaří. Kultivary pak množíme převážně vegetativně aby byla zajištěna jejich pravost. U druhů s přízemními oddenky (G. macrorrhizum, G. × cantabrigiense) jde velmi dobře uplatnit řízkování. U ostatních druhů, které tvoří spíše přízemní růžice a přisazují odnože (G. pratense, G. phaeum) je vhodné dělení rostlin buď na jaře nebo v létě po odkvětu.
Kakosty jsou velmi perspektivní trvalky a jejich obliba bude jistě narůstat, vždyť pro ni hovoří mnoho věcí, je to především ozdobnost mnohých druhů a odrůd, široké uplatnění v nejrůznějších typech zahrad a samozřejmě zejména minimální nároky a velmi snadná pěstovatelnost.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.