Dávno jsou pryč časy, kdy z každé vesnické zahrádky zářily bílé kopretiny. Jejich květy se vytratily spolu s dalšími, kdysi oblíbenými, rostlinami našich babiček. Dnes se však vracejí zpět na záhony, ovšem v jiné, poněkud „oživené“ formě.
Jako v mnoha případech, i tady se potýkáme se zmatky v terminologii. Dlouho byly kopretiny součástí široce chápaného rodu Chrysanthemum a po jeho rozčlenení byly přeřazeny do rodu Leucanthemum. Se starším členěním se někdy setkáváme i v současné literatuře, proto je jistější podívat se po obou názvech.
Leucanthemum × superbum 'Alaska'
Z rodu Leucanthemum jsou jako záhonové rostliny neznámější kopretina velkokvětá (Leucanthemum maximum, L. × superbum, syn. Chrysanthemum maximum) a kopretina bílá (Leucanthemum vulgare, syn. Chrysanthemum leucanthemum).
V zahradách našich babiček byly rozšířené spíše typy s jednoduchými květy, dnes se však častěji setkáváme s plnokvětými typy. Pěstují se zejména velkokvěté odrůdy druhu L. maximum, z plnokvětých jsou oblíbené například 'Wirral Supreme' a 'Christine Hagemann'. V posledních letech získávají stále větší oblibu nízké odrůdy, jež lze použít na okraje záhonů i do nádob – spolehlivá je například pouze 30-40 cm vysoká 'Gruppenstolz'. Již několik let jsou na trhu také odrůdy se smetanově zbarvenými až žlutými květy. Mezi ně patří například vyobrazená 'Sunshine', jejíž květy jsou skutečně světle žluté nejen ve stadiu poupat, ale i v plném květu (je méně vzrůstná a její nevýhodou je také vyšší citlivost). Novinkou jsou variegátní odrůdy, například 'Barbara Bush' se zlatožlutě panašovanými listy a jednoduchými květy (patří mezi patentované odrůdy).
V oblasti šlechtění kopretin zaujímají významné místo také čeští šlechtitelé – velice oblíbené byly například starší Vaňkovy odrůdy 'Brigitta' a 'Zuzana' (pravděpodobně již nenávratně ztracené), nebo Vejtasova 'Česká Píseň' (tato odrůda se zachovala dodnes). Světoznámá je však zejména nižší plnokvětá 'Sněhurka' šlechtitele Bláhy s poněkud drobnějšími, ale tvarově velice zajímavými květy. Bohužel, málokdo ve světe ví, odkud tato odrůda pochází, a snad ještě méně o je o ní známo u nás. Paradoxně byla dřív známá v zahraničí a u nás se rozšiřuje až teď – bohužel – ne z domácí produkce, ale většinou z dovozu.
Nároky a pěstování
Kopretiny jsou náročnější na živiny a ve srovnání s jinými záhonovými trvalkami potřebují také více péče. Vyhovují jim běžné zahradní půdy, vyžadují plně osluněná stanoviště a během vegetace dostatečnou zálivku. Pokud je živin (zejména dusíku) nadbytek, rostliny příliš bujně rostou a méně kvetou, častěji dochází k poléhání a zakřivení stonků.
Nevýhodou velkokvětých kopretin je jejich krátkověkost, s níž souvisí nutnost častějšího přemnožování. Některé odrůdy mohou během zimy vymrzat, zejména starší trsy. Proto je nutné častější přemnožení, obvykle každé 3 roky (citlivější jsou plnokvěté, žlutě kvetoucí a panašované odrůdy).
Rozmnožování
Většinu odrůd lze uchovat pouze pokud je množíme vegetativně. Používá se dělení, případně odtržky či řízky. Dva posledně jmenované způsoby se využívají zejména v komerčním zahradnictví, kde je větší potřeba množitelského materiálu. Zahrádkářům obvykle postačuje dělení, jenž provádíme brzy na jaře, ještě před nástupem intenzivního růstu. Množit lze také po odkvětu, z důvodu slabšího prokořenění rostlin však může být riziko vymrzání vyšší. Pro řízkování je vhodný termín v červnu a v červenci – pro snížení odpařovací plochy je vhodné zakrácení listů.
Několik odrůd lze množit také semeny. Z Leucanthemum vulgare například 'Maikönigin', z odrůd L. maximum jsou to například 'Polaris', 'Snowdrift' a další. Semena vyséváme na jaře, od března do dubna. Osivo se nepřikrývá a vzchází ve vhodných podmínkách rychle, již během 14 dní. Ideální teplota pro klíčení se pohybuje v rozmezí 18-22°C.
Použití
Využívají se zejména jako skupinové trvalky do kombinovaných záhonů, nižší odrůdy se hodí i na výsadbu nádob. Kromě toho jsou oblíbené také k řezu květů, ve váze vydrží nejdéle, pokud je řežeme polootevřené.
Kopretiny v záhonech hezky vyniknou v kombinaci se zápleváky (Helenium), ostrožkami (Delphinium), plamenkami (Phlox), kohoutky (Lychnis), turany (Erigeron) a dalšími trvalkami. Do skupin jsou vhodnější nižší odrůdy (např. 'Gruppenstolz'), jež nerozklesají.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.