Asi 25 druhů rodu náprstník (Digitalis) z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) je domácích v Evropě a Asii. Mnoho z nich má vysokou okrasnou hodnotu, v zahradnické praxi se jich využívá hned několik, obvykle se jedná o dvouletky nebo o krátkodobé trvalky. Všechny druhy obsahují kardiotoxické glykosidy a jsou jedovaté, některé z nich se používají také jako léčivé.
Náprstníky se rozmnožují generativně z výsevu v dubnu až červnu. Semena jsou drobná, proto se pouze lehce přisypou substrátem, nebo se vůbec nezasypávají. Při rovnoměrné vlhkosti a teplotě kolem 20°C klíčí osivo rychle, obvykle během 14 dní. Semenáčky se přepichují a vysazují na stanoviště na podzim, během září až října. Při dostatku osiva se často používá přímý výsev na stanoviště s následným protrháním.
S výjimkou několika druhů náprstníky nesnášejí vápno. Používají se jako solitéry nebo do trvalkových záhonů na slunci či v polostínu, dobře se uplatní ve výsadbách přírodního charakteru. Většina druhů se výtečně hodí také k řezu.
Digitalis purpurea f. albiflora
Bezesporu nejznámějším a nejčastěji pěstovaným druhem je náprstník červený (D. purpurea). Roste planě i u nás, pravděpodobně však není původní, ale zavlečený. Nejčastěji je dvouletý, někdy však vydrží i více let. V prvním roce rostlina vytvoří přízemní listovou růžici, z níž ve druhém roce vyrůstá lodyha s jednostranným hroznem nápadných květů. Často se na stanovišti udržuje samovýsevem, proto budí dojem klasické trvalky. Široký sortiment odrůd zahrnuje pestré barevné směsi i čisté barvy. Velmi oblíbená je velkokvětá směs 'Excelsior Hybrids' a také starší barevná směs 'Gloxiniaeflora'. Vzácnější, ale dnes už také u nás velice populární, je světle meruňková 'Apricot Beauty'. Objevují se také nižší zakrslé odrůdy, například vyobrazená, pouze kolem 60 cm vysoká 'Dwarf Red'. Semena náprstníku klíčí na světle, proto je při výsevu nezasypáváme substrátem.
Náprstník červený roste nejlépe na nevápenitých, spíše vlhčích půdách. Velkokvěté odrůdy hezky vyniknou v kombinovaných záhonech nebo jako předsadba dřevin.
Náprstník velkokvětý (D. grandiflora, syn. D. ambiqua) je krátkodobá trvalka, často pěstovaná také jako dvouletka. Pochází z Evropy a Asie, dorůstá obvykle do výšky 60-120 cm. Kvete v červnu a červenci velkými žlutými, uvnitř hnědě značenými květy neobvyklého tvaru. Druh roste planě i u nás, nejčastěji se vyskytuje ve světlých lesích na výživných půdách s neutrální půdní reakcí, lépe se mu daří v polostínu.
Vytrvalý mezidruhový hybrid D. × mertonensis pochází z křížení D. grandiflora a D. purpurea. Bývá často označován za nejhezčí ze všech náprstníků. Velké jemně růžové květy se objevují květnu až červnu na 80-100 cm vysokých rostlinách a hezky se uplatní zejména v kombinovaných záhonech.
Náprstník vlnatý (D. lanata) – tento dvouletý až vytrvalý druh je původní na Balkánském poloostrovu, areál rozšíření na severu zasahuje až do Maďarska. Celé rostliny jsou nápadně plstnaté, okrové až hnědé květy zajímavého tvaru kvetou v červnu až srpnu. Na rozdíl od většiny druhů se mu dobře daří také na vápencovém podloží. Jako léčivá rostlina se obvykle pěstuje z přímého výsevu do řádků asi 40 cm od sebe vzdálených.
D. ferruginea je domácí v jižní Evropě, zasahuje přes Malou Asii až na Kavkaz. Pěstuje se jako dvouletka až krátkodobá trvalka, kvete v červenci až srpnu zajímavými žlutohnědými květy s hnědým žilkováním. Rostliny jsou při kvetení až 150 cm vysoké, obvykle nevětvené. Dobře rostou v propustných sušších půdách na slunci nebo v polostínu.
Méně běžný, ale velice hezký druh D. obscura je původní v Španělsku a v severní Africe. Oranžovočervené květy jsou trubkovité, 2 až 3 cm dlouhé, trsy jsou keřovitě větvené, ve spodní části dřevnatějí. Rostlinám se daří se pouze v teplejších polohách, dobře rostou v suchých půdách na slunci, případně v polostínu.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.