Translation

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2019
Baptisia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2018
Astrantia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2017
Geranium

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2016
Veronicastrum

Phlox trvalka sezony

2015
Phlox

Phlox trvalka sezony

2014
Salvia

Aster trvalka sezony

2013
Aster

Nepeta trvalka sezony

2012
Nepeta

Campanula trvalka sezony

2011
Campanula

Helenium  trvalka sezony

2010
Helenium

Echinacea  trvalka sezony

2009
Echinacea

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2008
Leucanthemum

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2007
Veronica

previous arrow
next arrow
Slider

Severoamerické novinky z čeledi Asteraceae v sortimentu trvalek

Původem severoamerických bylin se v kultuře pěstuje celá řada (zmiňme např. plamenky – Phlox, hvězdnice – Aster, či turany – Erigeron), ale stále je co objevovat a čím rozšiřovat sortiment. Mnoho pěstitelů, zahradníků a zahrádkářů se orientuje na nenáročné druhy, vhodné např. do více méně sušších podmínek s minimem doplňkové závlahy. Řadu takových druhů lze nalézt na severoamerických prériích či stepích a mnohé z nich lze v celku bez problému pěstovat i v kultuře. Jako novinky lze označit např. tyto rody a druhy trvalek: Ratibida, Vernonia, Solidago (některé), Coreopsis (některé).

Z rodu Ratibida se občas pěstuje např. Ratibida pinnata – původem z prérie centrální části severní Ameriky. Bylina vysoká 100-150 cm s jasně žlutými květy. Dobře roste na mírně vlhkých, hlinitých či stanovištích na plném slunci. Velmi dobře toleruje sušší půdy. Při dostatečné drenáži je spolehlivě zimovzdorná. Podobné podmínky vyžaduje i příbuzná Ratibida columnifera (syn. R. columnaris). Je rozšířená ve střední a jižní části USA, hojná např. v Texasu. Je to nižší bylina, dorůstající 50-80 cm. Velmi nápadné je květenství s protáhlým středem a jasně žlutými, popř. bronzově červenými jazykovitými kvítky. I tento druh velmi dobře snáší sucho.

Vernonia je v zahradách k vidění zřídka, což je škoda, protože jde o neobyčejně atraktivní a vzrůstnou bylinu, velmi vhodnou jako dominantu do větších prostor či předsadbu před vyšší dřeviny. Velmi dobře toleruje sucho. Množí se výsevem nebo dělením na jaře (osivem se množí velni snadno a v optimálních podmínkách hrozí zplanění, proto je lépe po odkvěty květenství sestřihnout). V. gigantea dorůstá výšky i přes 2 m, nakvétá v létě tmavě fialovými květy ve velkých květenstvích, neobyčejně atraktivní druh. V. novaboracensis je o něco nižší a květenství je světlejší.

Solidago (zlatobýl) asi není třeba mnoho představovat, kultivarů existuje celá řada a jsou na zahradách relativně běžné. Nicméně i zde se najdou zajímavé botanické druhy, které by mohly rozšířit sortiment. Při jejich použití je ale nutno brát na zřetel velmi snadné množení osivem a riziko zplanění, i zde platí, že po odkvětu je nutno květenství sestřihnout (viz. známé S. canadensis jako invazní rostlina v ČR). Ze zahradnicky zajímavých druhů lze uvést např.
S. rigida, asi 100 cm vzrůstný druh s celokrajnými, oválnými a stříbřitě šedými listy a svítivě žlutým květenstvím, velmi dobře toleruje sucho, kvete ve druhé polovině léta. S. cutleri je druhem nízkým, sotva 50 cm vysokým, kvete v létě. Solidago sempervirens je opět vzrůstným druhem, výška rostlin je až 150-170 cm, jeho zvláštností je to, že kvete poměrně pozdě, často až koncem září a v říjnu. Velmi atraktivním druhem je i Solidago speciosa, kvetoucí koncem léta.

Coreopsis (krásnoočko) patří k druhům pěstovaným velmi často. Od druhů jako je C. grandiflora, C. verticilata, C. rosea, C. lanceolata existuje mnoho desítek odrůd, včetně červenokvětých novinek jako 'Limerock Ruby' či 'Sweet Dreams'. I zde se ale najdou zajímavé botanické druhy s perspektivou zahradnického využití. Milovníky vzrůstných rostlin jistě zaujme např. Coreopsis tripteris, bezmála 2m vysoká bylina s dlanitě členěnými listy a velmi jemným a vzdušným habitem. Kvete ve druhé polovině léta žlutými květy, velmi dobře snáší sucho a neobyčejně snadno se množí osivem, i zde proto platí varování zmíněné již u rodu Vernonia a Solidago – tedy riziko zplanění. Naopak kompaktním vzrůstem a temně zelenými listy se vyznačuje Coreopsis palmata. Výškou je podobný druhu C. verticilata, resp. o něco mála vyšší, má ale širší listy, velmi tmavě zelené a jasně žluté květy. Nakvétá rovněž v druhé polovině léta a není zde takové riziko samovolného šíření. I tento druh velmi dobře snáší suché stanoviště a plné slunce.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář