2013: Aster (hvězdnice)

Má každý někde svou hvězdu? Mnohým je přisuzována, jiní v ni věří a někteří si dokonce objeví nějakou svou vlastní. Pokud by snad ovšem někomu přišla astrologie příliš vzdálená, možná nepohrdne zahradnickou astro-logií, která mu nabídne četná souhvězdí ve velmi detailním provedení. Astrám se oficielně říká hvězdnice, nicméně tato květina nikoho netrápí svou botanickou latinou dlouho. Rod Aster dostal jméno jasné a zřejmé z hvězdě podobného tvaru květu. Takže to, co lidé hledají v nočním nadhlavníku, má přes den samozřejmě úspěch i v jejich zahradách.

Podobně jako hvězdy, tak se i astry vyskytují leckde po světě. V euroasijském prostoru a severní Americe bychom našli na nějakých 600 druhů. Ovšem jen donedávna. Americké druhy se nedávno trhly a vyhlásily nezávislost. To už je za velkou louží takový zvyk. Místní astřičky osaměly na pouhých 180 druhů, což je ovšem stále docela úctyhodná rodinka. Coby zahradní trvalky známe spíše americké krásky v barevných variacích a dostupných krátkých i prodloužených verzích. Objevování domácí flóry v zahradách se ale těší takové pozornosti, že se tuzemské dorostenkyně v posledních letech mohou leckdy rovnat. Navíc většina z nich nastupuje v zahradě do hry dokonce o nějaký ten týden dříve.

Jaká je hvězdnice jako rostlina?

Vytrvalé zahradní astry nám mohou nabídnout příval různobarevných květů v různých velikostech a výškách, a to v neobyčejně dlouhém období. Několik jich kvete již v průběhu května a června (Aster alpinus, A. tongolensis). V létě se pak postupně přidávají některé další evropské druhy (A. pyrenaeus, A. sedifolius) včetně našich domácích (Aster amellus, A. linosyris) a i skupiny tzv. hajních (A. divaricatus, A. macrohyllus, A. ageratoides). Tyto druhy jsou vesměs nižší či střední a v zahradní tvorbě si svou tradici teprve hledají. Od září ovšem nakvétají už i jejich americké sestry a jejich nabídka je skutečně velice široká. Zejména tzv. „belgičanky“ A. novi–belgii a „angličanky“ A. novae-angliae daly za vznik desítkám kultivarů. Známá je i pěstitelská skupina Dumosus Group, kterou bývají označovány nízké odrůdy „belgičanek“. Princeznami jsou pak drobnokvěté hvězdnice A.ericoides snášející sušší půdy a A. pringlei odolné proti padlí. Obě daly za vznik celé řadě velmi atraktivních kříženců moderních kultivarů. Ty nejzáhadnější hybridy řadíme dnes do skupiny příhodně nazývané Universe Group. Astry mají od 20 do 180cm, lze v nich nalézt skutečně rostliny pro každou situaci. Kvítky mívají od 1 do 8cm průměr a vzezření „hvězdy“ je umocněno různou šířkou plátku či jejich počtem. Barevně řadíme astry spíše do studeného spektra. Od bílé, přes růžové a lila po modré a fialové, včetně karmínově růžových až rudých tónů.

Kde se astrám daří?

Valná většina hvězdnic miluje slunce, ale jen některé snesou úpal a přísušek. Nejběžnější kultivary vyžadují obvykle zalévaný záhon. Pří výběru pro extrémní stanoviště, včetně stínu, bude výběr skromnější. Kromě nároků, výšky či barvy květů se ovšem lze soustředit i na texturu rostlin (A. pilosus) nebo i zabarvené olistění (A. lateriflorus). Většinu druhů lze snadno dělit a dobře se i sejí. Na záhoně je vhodné astry umisťovat s vědomím jejich vzrůstu a kombinovat s druhy podobné výškové kategorie. Můžete se touto cestou vyhnout i potřebě opory, která je u soliterních trsů jinak nutná. Většina záhonových aster prodlouží svou dobu kvetení a zpevní trs při použití zaštipovací techniky zvané „Chelsea chop“. Trsy hvězdnice ladí v rabatech s většinou klasických peren. Do barevné kombinace doplňují skvěle remonty třapatkovek, zápleváků, floxů a dalších dohasínajících letních peren. Výtečně se potkají s vysokými rozchodníky, zlatobýly, rozrazilovci, himálajskými rdesny a rytmem vysokých trav. Poslední astry (A. pringlei) předají štafetu zahradním listopadkám.

Kmen Irokézů používal „angličanky“ coby bylinu lásky či pro oživení stavu vědomí. Pravdou je, že kdo pozná krásu jejich barevných trsů, zamiluje si je. Třeba si díky nim uvědomíme tu nádheru kolem. Astra v plném květu je totiž skutečně nepřehlédnutelnou hvězdou zahrádky.