Škornice (Epimedium) skrývají distingovanou krásu, která si v posledních letech podmaňuje stále více obdivovatelů nejen z řad zahradníků. Jejich jemné elegantní květy na tenkých drátkovitých stoncích mohou mít barvy od čistě bílé, přes pudrově růžovou, pastelově fialkovou až po bronzovou a různé odstíny žluté. Škornice však přináší efekt nejen na jaře v období kvetení, ale také při rašení listů koncem zimy a na podzim, kdy má většina opadavých druhů zajímavé zbarvení (například Epimedium grandiflorum, E. × rubrum, E. versicolor nebo E. ‚Enchantress‘). V tomto rozmanitém rodu najdeme i druhy stálezelené, trsnatě rostoucí, ale i druhy s plazivými oddenky, které dokáží hustě pokrýt velkou plochu záhonu. Když k tomu ještě přidáme velkou ochotu křížit se mezi sebou, vznikne nám široká paleta trvalek pro použití zejména ve stínu a v podrostu stromů.
Staré známé
Rod škornice (Epimedium) zahrnuje asi 54 popsaných druhů, které pochází většinou ze severovýchodní Číny a Japonska. Menší část druhů má svou domovinu v horách Středomoří (Balkán, Turecko, Alžírsko) a na Blízkém Východě. Tyto druhy jsou v naší kultuře nejvíce rozšířené a ceněné hlavně pro svou odolnost, houževnatost a toleranci k suchému stínu.
Mezi tyto odolné, půdopokryvné druhy patří Epimedium pinnatum ssp. colchicum s listy zelenými přes zimu a žlutými květy nebo Epimedium perralderianum, které je stálezelené a kvete zářivě žlutými květy.
Dále sem patří řada mezidruhových kříženců jako je velmi suchu odolné Epimedium × rubrum s karmínově červenými a pastelově žlutými květy nebo Epimedium × perralchicum, jehož kultivar ‚Frohnleiten‘ s květy zářivě žlutými patří mezi často používané trvalky. Oba druhy jsou stálezelené s plazivými oddenky, které vytváří hustý porost.
Epimedium × versicolor také prospívá v relativně suchém stínu a jeho kultivary ‚Sulphureum‘ a ‚Cupreum‘ kvetou pastelově žlutou a měděnou barvou. Více oranžově měděný odstín má kultivar Epimedium × warleyense ‚Orangekönigin‘, který sice roste trsnatě, ale bujně, a dokáže vytvořit efektivní pokryv půdy a zůstat zelený celou zimu.
Tím se dostáváme k druhé skupině škornic, které mají spíše trsnatě rostoucí charakter. Patří sem zejména druhy Epimedium grandiflorum s velkými, nápadně zbarvenými květy v mnoha různých kultivarech (‚Lilafee‘, ‚Elfenkonigin‘ ‚Rubinkrone‘) nebo Epimedium diphyllum, které bylo prvním japonským druhem dovezeným do Evropy v roce 1829 nebo kříženec Epimedium × youngianum s kultivary ‚Niveum‘ a ‚Roseum‘. Tyto druhy pochází z Japonska a vyžadují spíše neutrální až lehce kyselé a dobře propustné půdy s dostatkem vláhy, a hlavně organické složky. Ocení mulčování listovkou či kompostovanou borkou pro zvýšení humusu v půdě a mírné snížení pH.
Nové čínské druhy
Málokterý rod zažil v novodobé historii objev tolika nových druhů jako rod Epimedium. Po uvolnění režimu Mao Ce-tunga se stala Čína přístupnější nejen pro botanické expedice. V 80. letech podnikli japonský botanik Mikinori Ogisu a britský botanik a zahradník Roy Lancaster výpravy do vzdálených údolí Číny a objevili 16 nových druhů škornic, které přivezli do západního světa. O popsání a utřídění nomenklatury se významně zasadil britský botanik William T. Stearn, jehož publikace o rodu Epimedium vyšla v roce 2002, rok po jeho smrti a zahrnuje všech 54 dosud popsaných druhů včetně 29 nově objevených v Číně.
Patří mezi ně například Epimedium acuminatum, E. wushanense ‚Caramel‘, E. ogisui, E. mikinorii, E. × omeiense ‚Akane‘ nebo E. ‚Heavenly Purple‘ a další kultivary.
Všechny druhy pocházející z Číny a Japonska vyžadují půdu bohatou na humus a organickou složku, nevadí jim mírně alkalické či mírně kyselé půdy, ale mělké půdy na vápencích mohou být problém. U nás zatím nejsou příliš rozšířené a ověřené, ale například v Británii je používají stále častěji i ve větších zahradách.
Škornice pod každý strom
Ačkoli se může zdát, že škornice jsou křehké krásky, opak je pravdou. Ověřené a dlouho používané druhy se na stanovišti pomalu rozrůstají v krásný koberec zajímavých, jemně zubatých listů, které buď vydrží dlouho do zimy zelené anebo na podzim zbarví a drží hnědé listy až do jara. V předjaří se doporučuje nevzhledné listy ostříhat, aby lépe vynikla krása květů a nově rašících listů. Avšak pozor, staré listy fungují pro rostlinu jako ochrana před pozdními mrazy, takže je vhodné chránit mělce kořenící oddenky novým mulčem z listovky nebo kompostované borky. Škornice mohou občas potrápit larvy lalokonosce nebo zajíci, kterým chutnají mladé listy. Z chorob se občas vyskytne virus, který způsobuje skvrny a deformace na listech a přenáší jej hlavně půdní háďátka. Více péče škornice nepotřebují a budou dělat radost po celý rok.