Výsadby trvalek do písku

Zajímavou možností založení trvalkového záhonu je výsadba do vrstvy písku. Lze jej využít při výsadbě rabat (stanoviště typu B – záhon), extenzivních výsadeb (Fr – volné plochy – výsadby prérijních i xerofytních společenstev), ale také je možné vytvořit ‚plochou skalku‘ – tedy výsadbu skalniček, kterým jinak spíše vyhovuje umístění ve svahu nebo v mezerách mezi kameny.
Oproti černému úhoru nebo použití jiných přírodních (borka, štěpky,..) i minerálních (štěrk) materiálů má písek řadu výhod. Borka vzhledem ke svým vlastnostem není pro většinu trvalek vhodná, pro skalničky a suchomilné rostliny je přímo vražedná. Štěrk je pro trvalky fajn, jen se s ním špatně pracuje (váha) především se ho velmi těžko při likvidaci záhonu zbavuje – a myslete na to, že každý záhon je dříve nebo později nutné zrušit, nebo minimálně přepracovat. A to nemluvím o průběžném přesazování v rámci běžné údržby. Písek lze kdykoliv v budoucnu lehce zapracovat do půdy, použít na přepískování trávníku, apod. Není potřeba ho vyvážet na skládku.
Nevýhody písku jsou zřejmé – splachování ze svažitých míst – ve svahu tedy v podstatě nelze využít. A také je vítán veškerou zahradnicky nepřátelskou faunou – kočky (záchůdeček), hraboši. S kočkami se lze smířit, většinou tolik škody nenadělají, s hlodavci je nutno bojovat. Ale kde jsou kočky, tam moc hrabošů nebývá. Problém u veřejných výsadeb může být i jednoduchost vytržení čerstvě zasazených rostlin – nejde až tak o lidi (kdo chce kytku ukrást, ten si ji vydoluje i ze štěrku), ale spíše o psy a jinou zahradnicky málo vzdělanou havěť.
Výhody jsou lákavé – jednodušší založení záhonu (viz níže), snažší práce, minimum plevelů (především v prvním roce, kdy je výsadba nezapojená a tedy nejnáchylnější k zaplevelení), jednoduchost údržby (snadné pletí), dostatek vzduchu pro kořeny rostlin – především suchomilné druhy s řepovitými kořeny si zde lebedí – (a nejen ty, písek je třeba naprosto ideální pro levandule), paradoxně ale též dostatek vláhy i v sušších obdobích (praný písek přeruší kapilaritu půdy a ta tak mnohem méně vysychá) – ale to platí i pro štěrk, a v neposlední řadě výše zmíněná likvidace. Z písku se též na podzim (jaře) mnohem snáze vyhrabává stařina a listí.
Technika založení záhonu je mírně odlišná od klasického postupu výsadba – zamulčování. Začátek je stejný – klasická příprava záhonu = odplevelení, zkypření včetně zapravení aspoň trochy čerstvého kompostu, případně i dlouhodobě působících hnojiv (ideální kostní moučka jako dlouhodobý zdroj fosforu), apod. Následuje nejprve navezení písku, výsadba je až na konec. Připravený záhon se tedy převrství alespoň cca 12cm vrstvou písku (po slehnutí zůstane 10cm, což je pro výsadbu minimum) – ideálně praného s minimem prachových částic (ve stavebninách jako ‚betonářský‘). Každopádně NIKDY nepoužíváme jakoukoliv textilii ať už pod, nebo na písek – to ostatně platí pro jakoukoliv trvalkovou výsadbu! Nenechte se zviklat hadrářskou lobby…
Záhon se navezením vrstvy písku příslušně navýší. Z estetického (vůbec) ani praktického hlediska to nepředstavuje větší problém. Na lem záhonu je třeba vysadit pokryvné polštářovité trvalky či skalničky – skvěle se uplatní nízké oregano (Origanum vulgare 'Compactum'), mateřídoušky (Thymus), plaménky (Phlox subulata, P.douglasii), tařice (Alyssum), tařičky (Aubrieta), atd. Tím se písečný okraj zpevní a nebude se „rozjíždět“. Předěl od trávníku je vhodné řešit ocelovou pásovinou nebo třeba lemem z naplocho zanořených starých pálených cihel, apod. Každopádně je nutná fyzická zábrana proti prorůstání výběžkatých druhů trav – ty po proniknutí do vrstvy písku expandují velmi rychle.
Výsadba probíhá do připravené vrstvy písku. U standardní velikosti trvalkových sazenic (K9 kontejner – výška balu max. 10 cm) je práce velmi snadná a rychlá. U větších kontejnerů si budete muset vytvořit kolem výsadbového místa trochu prostoru odhrnutím písku na stranu, aby se při výsadbě písek příliš nemíchal s půdou v podloží – hrozilo by zaplevelení. Velká výhoda je snadná dosadba cibulovin i do založeného záhonu – kdo dosazoval do štěrku, ví své. Na závěr stačí přeběhnout založený záhon s hráběmi a zamaskovat stopy po výsadbě a je hotovo.
Vůbec není třeba se obávat, že písek je pro výsadbu rostlin přeci jen trochu hladovým médiem. Rostliny velmi rychle prokoření do připraveného podloží a živiny si v potřebném množství najdou zde. U kořenového krčku pak zůstane dostatek tolik potřebného vzduchu. Pokud budete vysazovat rabato s vyššími trvalkami náročnějšími na výživu, pak je určitě možné (a vhodné) po výsadbě záhon přihnojit NPK, Cereritem, apod. Živiny sice záhy ‚proletí‘ vrstvou písku, rychle se rozvíjející kořeny rostlin si je ale najdou.
Po prvním roce se v záhonu začnou objevovat především semenáčky těch rostlin, které se samy přesely. Náletů plevelů nebývá mnoho (pokud v okolí není silný zdroj semen). Pokud je přesev nechtěný, lze si pomoci nejprve hráběmi a následně ručně doplet zbytek, který po 1-2 týdnech roste dál. Někdy je ale vhodné alespoň část semenáčků nechat – obzvlášť v extenzivních výsadbách, kde potřebujeme zapojený porost. Velmi úspěšně se přesévají klasické výplňové trvalky – kohoutek věncový (Lychnis coronaria), chrastavec (Knautia macedonica), kokardy (Gaillardia), mavuně (Centranthus), apod. I z důvodu potlačení nechtěných přesevů je vhodné použití pokryvných kobercových trvalek – především mateřídoušky (Thymus praecox, T. serpyllum, T. pulegioides, apod.), nízké rozrazily (Veronica prostrata, V. teucrium,..), šatery (Gypsophila repens), nízké rozchodníky (Sedum album, S. sexangulare, S. arce, S. spurium, S. cyaneum, atd – je jich mnoho se spoustou kultivarů), čistce (Stachys byzantina) ale třeba i plaménky (Phlox subulata). Některé (např. Mazus reptans) se ale rozrůstají takovou rychlostí, že je nutné je používat opatrně, případně jen na exponovaná místa, kde hrozí sešlap.
A kterým rostlinám se v písku bude nejlépe dařit? Vzduch u kořenů asi nejvíce ocení rostliny jako mnohokvět (Kniphofia), kopíčko (Asphodeline), dříve zmiňovaná levandule, třapatkovky (Echinacea) – především nové, barevné kultivary, koniklece (Pulsatilla), pelyňky (Artemisia), gaury, náchylnější kakosty (Geranium cinereum, G. almaticum, G. renardii,..), všechny šatery (Gypsohphila), máky (Papaver orientale), šťastné budou šalvěje (Salvia) i šanty (Nepeta), divizny (Verbascum), z trav kavyly (Stipa), nádherné budou kostřavy (Festuca), z bylinek tymián (T. vulgaris), dobromysl (Origanum), yzop (Hyssopus), saturejka (Satureja), atd. atd. V podstatě asi nenajdete rostlinu, kterou by písek urazil.
Bohužel písek nezastaví slimáky – po slehnutí se vrstva i čistého písku mírně „speče“, takže i po zmoknutí pak funguje jako dobrý chodníček – náchylné druhy tedy ani v pískovém záhonu nejsou chráněny. Výhoda je alespoň v tom, že do písku ty potvory nekladou vajíčka.
Fotky jsou pro ilustraci, jak výsadba vypadá a jak se rostlinám daří.