Rod Solidago (zlatobýl), stejně jako příbuzný druh × Solidaster, patří do rozsáhlé čeledi astrovitých (Asteraceae). Jen málokomu je potřeba tyto rostliny představovat. Každý je dobře zná jako hezký, ale invazivní plevel, svítící koncem léta záplavami drobných žlutých kvítků z rumišť a neošetřovaných ploch. Jedná se zejména o zplanělý severoamerický zlatobýl kanadský (Solidago canadensis).
Většina druhů rodu Solidago se mezi sebou snadno kříží, ne všechny však jsou stejně invazivní jako zmíněný „plevelný“ druh. Důkazem je i to, že v zahradách se již řadu let s úspěchem pěstují hybridní zlatobýly, známé pod souborným názvem Solidago-hybridy, na jejichž vzniku se podílelo několik druhů (včetně S. canadensis).
Kromě oblíbených hybridů se pěstuje také několik čistých botanických druhů. Domácí zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) je velice variabilní – dorůstá do výšky 20 až 80 cm, kvete od července do října. Méně známé, ale hezké S. caesia a S. rugosa s řidším květenstvím se používají v trvalkových skupinách. Solidago speciosa se uplatní jako vyšší záhonová trvalka a výtečně se hodí také k řezu. S. gigantea kvete obřími lodyhami na více než 2 m vysokých rostlinách. Zajímavé jsou také S. rigida, S. sphacellata a další druhy.
Solidago rugosa 'Fireworks'
Mezirodový hybrid × Solidaster (Aster ptarmicoides × Solidago) má větší květy světlejší citronové barvy, velice ceněné k řezu. Ve srovnání se zlatobýly je více náchylný k padlí.
Většina odrůd zlatobýlů kvete na konci léta, odrůdy × Solidaster rozkvétají o něco dřív. V termínu kvetení je však mezi hybridními i botanickými zlatobýly značný rozdíl. Některé kvetou již v červnu, většina v srpnu a září, část druhů a odrůd až v říjnu. Značný je také výškový rozdíl. Zatímco kompaktní odrůda 'Laurin' je pouze 25-30 cm vysoká, odrůda 'Goldjunge' dorůstá až do výšky 150 cm, někdy i více.
Na podmínky stanoviště a ošetřování během vegetace nejsou zlatobýly náročné. Rostou téměř v každé zahradní půdě, odrůdám se však lépe daří v bohatších výživných půdách. Vyžadují plně osluněná stanoviště, ve vlhčích polohách jsou náchylnější na napadení padlím (v citlivosti k padlí jsou mezi odrůdami rozdíly). Vyšší odrůdy mohou rozklesat, vhodnější je proto vyvázání. Na podzim je vhodné odstranit odkvetlé výhony, abychom předešli případnému vysemeňování (platí to zejména u botanických druhů).
Rozmnožování zlatobýlů je snadné. Odrůdy se většinou množí vegetativně, na trhu se však objevují také kvalitní generativně množitelné odrůdy, které se nevysemeňují a jejich potomstvo je vyrovnané ('Goldkind'). Rychle klíčící osivo klíčí na světle, proto jej nezasypáváme. Vyséváme od konce března do dubna. Kromě několika odrůd se generativně množí všechny botanické druhy.
Ze způsobů vegetativního množení je pro zahrádkáře nejvhodnější jarní dělení trsů, při větší potřebě množitelského materiálu lze použít také odtržky nebo řízky. Vhodný termín pro řízkování je od poloviny května do června, používáme vrcholové řízky.
Odrůdy × Solidaster se množí pouze vegetativně, a to stejným způsobem jako zlatobýly.
Zlatobýly najdou uplatnění zejména jako skupinové trvalky na výsadbu záhonů, nižší kompaktní odrůdy lze použít také do větších nádob. Květy jsou ceněné k řezu, ve váze vydrží 5 až 8 dní. Ideální termín seříznutí stonků nastává, když je v latách otevřeno 1/3 až 1/2 květů. Květenství se používají také na sušení.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.