Translation

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2019
Baptisia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2018
Astrantia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2017
Geranium

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2016
Veronicastrum

Phlox trvalka sezony

2015
Phlox

Phlox trvalka sezony

2014
Salvia

Aster trvalka sezony

2013
Aster

Nepeta trvalka sezony

2012
Nepeta

Campanula trvalka sezony

2011
Campanula

Helenium  trvalka sezony

2010
Helenium

Echinacea  trvalka sezony

2009
Echinacea

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2008
Leucanthemum

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2007
Veronica

previous arrow
next arrow
Slider

Dlužichy a jejich příbuzné

V dnešní době vzrůstá obliba rostlin s ozdobnými listy. Kromě známých bohyšek (Hosta) patří k nejvíce žádaným dlužichy a další jim příbuzné rostliny z čeledi lomikamenovitých, Saxifragaceae.

Dlužichy (Heuchera) patří k druhům u nás dávno dobře známým, v minulosti se však v našich zahradách pěstovaly téměř výhradně typy a odrůdy ozdobné květy, jejichž červená a růžová soukvětí byla oblíbená na záhonech i k řezu. Také ve světě tato skupina dominovala až do druhé třetiny 20. století. Nejčastěji pěstovaným druhem byla Heuchera × brizoides, která vznikla křížením H. americana a H. sanguinea (někdy se sem řadí také hybridy s přikřížením H. micrantha). Z této skupiny patří k nejznámějším odrůdy 'Feuerrregen', 'Weserlachs', 'Titania' a v neposlední řadě také naše starší, ale světoznámá 'Pruhoniciana'. Červenou a růžovou barvu hybridům propůjčila dlužicha krvavá, H. sanguinea, s květy v bohatých latách. Další dva důležité druhy – dlužicha americká (H. americana) a dlužicha drobnokvětá (H. micrantha), mají zelenobílé květy květy a nápadněji zbarvené listy.

V 80-tých letech 20. století se objevily první odrůdy ozdobné listem, k neznámějším patří dodnes oblíbená 'Palace Purple' s tmavě purpurovými listy. V tomto období se šlechtění přesouvá z Evropy, kde vznikla většina odrůd Heuchera × brizoides, do Severní Ameriky, odkud pochází všech téměř 30 druhů dlužich. Zájem šlechtitelů se soustředil na listy, ke křížení byly použity i další druhy dlužich. Počet odrůd v sortimentu se v posledních letech zněkolikanásobil, v současné době čítá několik stovek.

Heuchera Caramel

Heuchera 'Caramel'

Rod mitrovnička, tiarela (Tiarella) je dlužichám blízce příbuzný, většina druhů pochází také ze Severní Ameriky. Z botanických druhů jsou nejznámější mitrovnička srdcolistá, Tiarella cordifolia a Tiarella wherryi, z nichž pochází většina dnešních odrůd. Odrůdy tiarel mají zajímavé listy, často s nápadnou kresbou a s hlubokými laloky, neméně zajímavé jsou v čase kvetení.

Křížením druhů a odrůd z rodů Heuchera a Tiarella vznikly první odrůdy mezirodového hybridu × Heucherella, který se vlastnostmi pohybuje mezi oběma výše zmíněnými rody. Pod názvem × Heucherella alba jsou známí křízenci Heuchera × brizoides a Tiarella wherryi, křížením Heuchera × brizoides a Tiarella cordifolia vznikla × Heucherella tiarelloides. Většina odrůd z obou skupin je zajímavých listy i květy.

Z dalšího příbuzého rodu Tellima ze stejné čeledi se pěstuje pouze Tellima grandiflora, pocházející také ze Severní Ameriky.

Dlužichy patří, co se týče nároků na stanoviště a pěstování, k méně náročným rostlinám. Ačkoliv vydrží i na slunci (zejména pokud se jedná o odrůdy odvozené od druhů pocházejících ze sušších skalnatých lokalit), nejlépe se jim daří na polozastíněném stanovišti nebo i ve stínu. Příliš suchá půda a suchý vzduch jim nesvědčí, půda vyhovuje téměř jakákoliv. Bujněji rostoucím novějším odrůdám s ozdobnými listy se lépe daří v půdách s vyšším podílem humusu. Druhům a odrůdám z rodů Tiarella, × Heucherella a Tellima nejlépe vyhovuje polostín a vlhčí půdy.

I když jsou všechny jmenované druhy u nás považovány za zimovzdorné, dochází někdy k poškození holomrazy, proto se, zvláště ve vyšších polohách, doporučuje přikrytí.

Některé odrůdy dlužich mají sklon k tvorbě dlouhého „krčku“ v nadzemní části, který navíc v spodní části vyholuje a rychle dřevnatí. Pokud je však na jaře seřízneme, rostliny obrazí a vypadají mnohem lépe.

Mitrovnička koření v porovnání s dlužichami dost mělce, je proto víc citlivá na prosychání a vyžaduje vydatnější zálivku.

S výjimkou původních botanických druhů se odrůdy Tiarella a × Heucherella množí výhradně vegetativně. U dlužich je vegetativní množení také převažujícím způsobem rozmnožování, kromě botanických druhů se však generativně množí již také několik odrůd. Semena jsou velmi drobná, vysévají se proto na povrch půdy. K prvním semenem množitelným odrůdám patřila známá a oblíbená tmavolistá 'Palace Purple'. Dnes popularita semenných odrůd vzrůstá, rozšířené jsou zejména směsi zelenolistých a pestrolistých forem, ve kterých je možné najít velice zajímavé typy a ty pak dál množit vegetativně.

Vegetativní množení umožňuje získat rostliny se stejnými vlastnostmi. Dělení a řízkování je běžným způsobem množení odrůd Tiarella a × Heucherella a postačuje i pro velkovýrobu. U dlužich přichází dělení v úvahu jen v domácích podmínkách, a to pouze u některých odrůd, které netvoří dlouhý dřevnatějící krček – u těch je vhodnější rozmnožování řízkováním. Řízkování a dělení rostlin druhů Heuchera, Tiarella, Tellima a × Heucherella je možné na jaře i na podzim. V našich podmínkách se osvědčil pozdní podzimní termín (koncem října a v listopadu), jenž uvolní jarní termíny množení pro ty druhy, které se na podzim množí obtížněji. Lze jej však použít pouze v případě, že je možné bezmrazé přezimování řízkovanců. I když je řízkování jednodušší a co do počtu získaných mladých rostlin vydatnější než dělení, postačuje jen v případech, kdy potřebujeme menší počet rostlin. Ve velkovýrobě, kde je nutné vyprodukovat velké množství rostlin, se vegetativně téměř výhradně množí v podmínkách in vitro.

Snad největším problémem při pěstování dlužich a jim příbuzných rostlin jsou choroby a škůdci. V našich podmínkách je velice rozšířeným a nebezpečným škůdcem lalokonosec, jehož larvy způsobují škody požerem na krčku a dužnatých podzemních částech rostlin. Je nebezpečný zejména v případě dlužich, u kterých při silnějším výskytu (na jedné rostlině můžeme najít i několik desítek larev) může způsobit odumírání celých rostlin. Zvláště nebezpečný je lalokonosec na množitelských plochách v školkách, při přemnožení dokáže zlikvidovat celé porosty. Kromě toho se z nedostatečně ošetřených množitelských porostů v zahradnictvích a trvalkových školkách šíří škůdci nepozorovaně dál v hrnkách a po vysazení do volné půdy na trvalé stanoviště dochází k přemnožení i v oblastech, kde se lalokonosec původně nevyskytoval. Likvidace pomocí chemických přípravků není postačující, jednou z mála možností, které dokážou udržet škůdce pod prahem škodlivosti, je biologický boj. Parazitická háďátka druhu Heterorhabditis megidis napadají larvy škůdce, ty odumírají, další generace brouků je početně velmi slabá a počet larev v následující generaci je nízký. Ošetření háďátkem je nutné 2-3x během vegetace opakovat.

Použití odrůd jednotlivých druhů je různé. Zatímco Tiarella, Tellima a × Heucherella se hodí pouze do výsadeb v polostínu, dlužichy můžeme použít také do smíšených záhonů a odrůdy ze skupiny Heuchera × brizoides také k řezu květů, které lze dokonce i přirychlit.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář