Rod kohoutek nepatří ve srovnání s jinými zahradnicky využívanými rody mezi nejpočetnější, zahrnuje pouze 30 (podle některých autorů 35) druhů. Počet druhů v kultuře je však vysoký, za což vděčí kohoutky kromě hezkého vzhledu zejména své nenáročnosti.
Bezesporu nejznámějším je kohoutek chalcedonský (Lychnis chalcedonica), lidově také hořící láska, jehož ohnivě červené květy zářily již ze zahrádek našich babiček. Pochází z jihu Evropy, areál rozšíření zasahuje až do Asie. Rostliny s 60 až 90 cm vysokými lodyhami kvetou v červnu a červenci, květy jsou uspořádané v typických mnohokvětých terminálních vidlanech. Tato klasická záhonová trvalka se kromě záhonů hodí také k řezu květů. Množí se snadno vegetativně i generativně. Většinu odrůd lze množit semeny, jež vzcházejí rychle a spolehlivě, vegetativně se množí brzy na jaře dělením. V zahradách je nejvíce rozšířená a známá původní červená forma, časté jsou však také bílé a růžové variety. Z bílých odrůd se pěstují 'Rauhreif' a 'Alba', z růžově a lososově zbarvených 'Dusty Pink', 'Dusky Salmon', 'Apricot', 'Pink', 'Rosea' a 'Carnea' (rozdíly mezi odrůdami jsou často nepatrné). Poměrně zřídkavá je v kultuře plnokvětá odrůda 'Plena', jež slabě přirůstá a dost špatně se množí (pouze vegetativně).
Neméně oblíbený je kohoutek věncový (L. coronaria), zajímavý zejména svou suchovzdorností. Rostliny jsou šedě plstnaté, dorůstají do výšky 50-70 cm, přímé, řídce větvené lodyhy nesou poměrně velké květy. Kromě známého purpurovočerveného původního druhu se pěstuje také bíle kvetoucí 'Alba' a zajímavá dvoubarevná 'Oculata' s bílými květy a malým purpurovým očkem (po několika letech přesévání se tato odrůda často zvrhne na čistě bílou, proto je vhodné jednou za čas výsev obnovit). Tento druh patří mezi krátkověké trvalky, někdy vydrží pouze dva roky, na záhonech se však běžně udržuje samovýsevem a to i ve velmi suchých podmínkách, takže obvykle postačí odstranění starších vyhnívajících trsů a případně přetrhání hustších samovýsevů. Používá se do skupin na suchých místech na plném slunci.
Kohoutek smolnička (L. viscaria, syn. Viscaria vulgaris, Steris viscaria) – tento běžný druh, původní také na našich loukách, planě roste téměř po celé Evropě a zasahuje až na Kavkaz a Sibiř. Někdy bývá nověji zařazován do samostatného rodu Steris – smolnička. 30 až 70 cm vysoké rostliny mají lepkavé nódy (z toho název smolnička). Rostliny kvetou od konce května do července, nejlépe se jim daří na suchých slunečných stanovištích. Uplatní se zejména ve výsadbách přírodního charakteru, lze je použít také k řezu. Snadno se množí semeny i vegetativně – dělením. Nejznámější je původní druh a odrůdy s květy sytě tmavě růžové barvy (např. 'Feuer'), v sortimentu jsou také odrůdy bílé – 'Alba', 'Schnee' a plnokvěté – 'Plena'.
Kohoutek Jovišův (L. flos-jovis) je původní v jižní Evropě a části střední Evropy. Dorůstá pouze do výšky 30-40 cm. Nápadně šedě plstnaté rostliny hezky kontrastují s poměrně velkými růžovými květy. Výhodou je nenáročnost a ve srovnání s ostatními kohoutky dlouhá doba kvetení – od června do srpna. Nevýhodou je vyšší citlivost – špatně snáší zimní vlhkost a někdy může vyhnívat. Snadno se množí semenem.
V posledních letech získaly značnou oblibu hybridní velkokvěté kohoutky pocházející z křížení několika druhů.
Lychnis × haageana pochází pravděpodobně z křížení L. fulgens a L. grandiflora var. sieboldii. Rostliny jsou vysoké 40 až 70 cm, mají tmavě zelené listy s purpurovým nádechem, které hezky kontrastují s velkými, zářivě červenými, někdy také růžovými nebo bílými květy. Patří ke krátkověkým trvalkám, nepřemnožuje se však samovýsevem, je nutné předpěstování z osiva. Z odrůd je nejznámější velkokvětá 'Molten Lava'.
Lychnis × arkwrightii je křížencem L. chalcedonica a L. × haageana. Rostliny jsou nižší, pouze 30-40 cm vysoké, lze je proto kromě záhonů použít také do nádob. Zvláště oblíbený je ohnivě šarlatový velkokvětý kultivar 'Vesuvius'. Je také krátkověký a množí se semeny.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.