Když se řekne podzim a zahrada, milovníkům venkovních květin se automaticky vybaví chryzantémy, jiřiny a vytrvalé podzimní astry. Dnešní povídaní bude o hvězdnicích, neboli podzimních astrách či podzimkách. Donedávna byli v našich zahradách poněkud opomíjeny – nutno dodat, že neprávem, protože zjevných nevýhod moc nemají a výhod je hned několik. V posledním desetiletí se situace výrazně zlepšila.
Druhů aster je několik stovek, počet odrůd skupiny podzimních aster dosahuje k tisíci, rozdíly mezi některými jsou často nepatrné. Hlavní odlišnosti nacházíme v termínu kvetení, výšce, vzrůstu a způsobu větvení a v neposlední řadě také v barvě, velikosti a plnosti květů – z uvedených vlastností vyplývá také mnohostrannost použití.
Šlechtění započalo už v 19. století v Anglii, kde vznikly stovky odrůd. Jen málo z nich se však hodí pro pěstování v klimatických podmínkách střední Evropy. Začátkem 20. století se těžiště šlechtění přesouvá do Německa – většina těchto odrůd u nás velice dobře prospívá.
První odrůdy rozkvétají už koncem srpna, kvetení vrcholí v září a říjnu a pokračuje prakticky až do nástupu podzimních mrazů. Do této skupiny patří několik druhů rozdílných především výškou, charakterem růstu a použitím. Společnými jmenovateli podzimních aster je původní oblast rozšíření, kterou je severní Amerika a v neposlední řadě také pozdní období kvetení, které jim propůjčilo společný název. K nejoblíbenějším a nejčastěji používaným druhům patří nižší Aster dumosus, středně vysoký Aster novi-belgii. Vysokých druhů je v kultuře několik – k drobnokvětým patří Aster ericoides, A. cordifolius a A. lateriflorus, oblíbená je však zejména Aster novae-angliae s květy většími. Dnes se pěstují také mezidruhové hybridy uvedených druhů.
Nejnižší je silně větvící Aster dumosus s výškovým rozpětím odrůd od 15 do 50 cm. Charakter růstu je převážně polštářovitý, proto se hodí především k plošným a skupinovým výsadbám na záhony a na obruby – vyniknou pouze ve větším počtu. Nižší odrůdy vytvoří kompaktní plochy, které na podzim bohatě zakvetou. Některé odrůdy jsou vhodné také na výsadbu nádob, vyšší lze použít také k řezu. Barevné spektrum je poměrně široké – od bílé, přes různé odstíny růžové, modré a fialové.
Středně vysoké a vyšší druhy:
Aster novi-belgii – středně vysoké až vysoké (0,5 až 1,5 m) s hladkými listy, lidově místy nazývané “posvícení”, používají se na výsadbu skupin na záhony výtečně se hodí k řezu. Květy mají jednoduché, poloplné i plné, barevná škála je podobná jako v případě A. dumosus.
Aster novae-angliae – až na výjimky se v této skupině jedná vesměs o vysoké odrůdy s výškou 1 až 2 m. Květy v této skupině jsou větší, nezřídka dosahují průměru až přes 5 cm, listy jsou drsně chlupaté. Hodí se především jako vysoké dominanty záhonů, k řezu se hodí pouze některé odrůdy (některé zavírají úbory). Barevná škála je podobná jako u předchozích druhů.
Aster ericoides patří k vyšším (80 – 150 cm) druhům s jemnými listy, s menšími květy o průměru kolem 1 cm, které však vykvétají masově. Barevná škála je v porovnání s ostatními druhy této skupiny poněkud chudší. Zahrnuje pouze bílé, světle růžové a světle modrofialové odstíny, tmavší schází.
Pěstování i ošetřování během vegetace je velmi jednoduché, stejně jako množení.
Hvězdnicím vyhovuje téměř každá zahradní půda s dostatečným obsahem živin. Při hnojení se vyhýbáme vyšším dávkám dusíku – jinak rostliny tvoří více listové hmoty a méně kvetou. Pak už se omezíme pouze na běžné zavlažování a odstraňování plevele.
Jedním z důležitých pěstitelských zásahů je zakracování výhonů. Přichází do úvahy pouze u vysokých druhů. Některé odrůdy, zejména A. novae-angliae a A. ericoides, totiž mají sklon k poléhání a utlačují tak sousední rostliny. Pokud koncem května, nejpozději začátkem června zkrátíme výhony asi o 1/3, stonky se rozvětví, zpevní a nepolehnou. Postačí, když zastříhneme pouze stonky po obvodu trsu nebo celé vysazené skupiny, které pomohou udržet tvar. Kromě toho docílíme dalšího velice příjemného efektu – po zakrácení výhony pokračují déle ve vegetativním růstu a kvetou v porovnání s nezakrácenými o 1 až 2 týdny později. Pokud zakrátíme pouze část stonků po obvodu, část rostlin odkvete a se zpožděním následují zastříhnuté výhony, čímž se prodlouží celková doba kvetení.
Množí se téměř výhradně vegeatativně, výsev se používá pouze ve šlechtitelské praxi – odrůdy se mezi sebou kříží a získané potomstvo je nejednotné co do výšky, barvy i velikosti květů. V domácích podmínkách postačuje dělení větších rostlin, nejlépe na jaře – v březnu až dubnu. Kultivace v hrnkách není nutná, stačí trsy rozdělit a znovu nasázet. Množitelský koeficient při dělení A. dumosus a A. novi-belgii je vysoký, u ostatních druhů je nižší. Pokud množství rostlin nepostačuje, velice rychlé a spolehlivé je také řízkování vrcholových, případně i stonkových řízků od dubna do poloviny května, nejlépe koření při teplotách 15-18°C. V případě A. novae-angliae, A. ericoides a A. lateriflorus řízkujeme nejpozději do poloviny května – zakořeněné řízky musí do zimy vytvořit pupeny, jinak ve venkovních podmínkách nepřezimují.
Aster dumosus a Aster novi-belgii sázíme podle vzrůstnosti odrůdy do sponu 0,25 až 0,4 m Aster ericoides a Aster novae-angliae jsou vzrůstnější spon se pohybuje mezi 0,5 – 0,7 m.
Podzimní astry se těší oblibě především díky rozmanitým možnostem použití (k řezu, na záhony, do nádob), variabilitou ve výšce a v barvě. K dalším výhodám patří pozdní kvetení, nenáročnost, jednoduché množení a vysoký barevný koeficient.
K nevýhodám patří občasný výskyt padlí, zejména u odrůd Aster novi-belgii a u některých odrůd vyšších aster také poléhaní. Obojí však lze kontrolovat.
Odrůd je velké množství, výběr závisí zejména na vkusu pěstitele. Snad jen několik v našich podmínkách osvědčených odrůd:
Aster novi-belgii
– 'Karminkuppel' – intenzivně karmínově fialová, vysoká kolem 1 m, vynikající na záhony i k řezu
– 'Dauerblau' – středně vysoká, modrá, na záhony i k řezu
Aster dumosus
– 'Alice Haslam' – raná, nízká, tmavě růžová s jednoduchými květy
– 'Lady in Blue' – středně vysoká, modrofialová, poloplná
Aster novae-angliae
– 'Purple Dom' – nová, jen asi 50 cm vysoká, tmavě modrofialová odrůda
– 'Andenken an Alma Poetschke' – asi 1 m vysoká, zářivě tmavě růžová
Aster ericoides
– 'Schneetanne' – spolehlivá, bohatě kvetoucí pozdní bílá odrůda s výškou kolem 1,2 m
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.