Původem severoamerických bylin se v kultuře pěstuje celá řada (zmiňme např. plamenky – Phlox, hvězdnice – Aster, či turany – Erigeron), ale stále je co objevovat a čím rozšiřovat sortiment. Mnoho pěstitelů, zahradníků a zahrádkářů se orientuje na nenáročné druhy, vhodné např. do více méně sušších podmínek s minimem doplňkové závlahy. Řadu takových druhů lze nalézt na severoamerických prériích či stepích a mnohé z nich lze v celku bez problému pěstovat i v kultuře. Jako novinky lze označit např. tyto rody a druhy trvalek: Ratibida, Vernonia, Solidago (některé), Coreopsis (některé).
Z rodu Ratibida se občas pěstuje např. Ratibida pinnata – původem z prérie centrální části severní Ameriky. Bylina vysoká 100-150 cm s jasně žlutými květy. Dobře roste na mírně vlhkých, hlinitých či stanovištích na plném slunci. Velmi dobře toleruje sušší půdy. Při dostatečné drenáži je spolehlivě zimovzdorná. Podobné podmínky vyžaduje i příbuzná Ratibida columnifera (syn. R. columnaris). Je rozšířená ve střední a jižní části USA, hojná např. v Texasu. Je to nižší bylina, dorůstající 50-80 cm. Velmi nápadné je květenství s protáhlým středem a jasně žlutými, popř. bronzově červenými jazykovitými kvítky. I tento druh velmi dobře snáší sucho.
-
- Ratibida pinnata
-
- Ratibida columnifera 'Red Midget'
Vernonia je v zahradách k vidění zřídka, což je škoda, protože jde o neobyčejně atraktivní a vzrůstnou bylinu, velmi vhodnou jako dominantu do větších prostor či předsadbu před vyšší dřeviny. Velmi dobře toleruje sucho. Množí se výsevem nebo dělením na jaře (osivem se množí velni snadno a v optimálních podmínkách hrozí zplanění, proto je lépe po odkvěty květenství sestřihnout). V. gigantea dorůstá výšky i přes 2 m, nakvétá v létě tmavě fialovými květy ve velkých květenstvích, neobyčejně atraktivní druh. V. novaboracensis je o něco nižší a květenství je světlejší.
Solidago (zlatobýl) asi není třeba mnoho představovat, kultivarů existuje celá řada a jsou na zahradách relativně běžné. Nicméně i zde se najdou zajímavé botanické druhy, které by mohly rozšířit sortiment. Při jejich použití je ale nutno brát na zřetel velmi snadné množení osivem a riziko zplanění, i zde platí, že po odkvětu je nutno květenství sestřihnout (viz. známé S. canadensis jako invazní rostlina v ČR). Ze zahradnicky zajímavých druhů lze uvést např.
S. rigida, asi 100 cm vzrůstný druh s celokrajnými, oválnými a stříbřitě šedými listy a svítivě žlutým květenstvím, velmi dobře toleruje sucho, kvete ve druhé polovině léta. S. cutleri je druhem nízkým, sotva 50 cm vysokým, kvete v létě. Solidago sempervirens je opět vzrůstným druhem, výška rostlin je až 150-170 cm, jeho zvláštností je to, že kvete poměrně pozdě, často až koncem září a v říjnu. Velmi atraktivním druhem je i Solidago speciosa, kvetoucí koncem léta.
Coreopsis (krásnoočko) patří k druhům pěstovaným velmi často. Od druhů jako je C. grandiflora, C. verticilata, C. rosea, C. lanceolata existuje mnoho desítek odrůd, včetně červenokvětých novinek jako 'Limerock Ruby' či 'Sweet Dreams'. I zde se ale najdou zajímavé botanické druhy s perspektivou zahradnického využití. Milovníky vzrůstných rostlin jistě zaujme např. Coreopsis tripteris, bezmála 2m vysoká bylina s dlanitě členěnými listy a velmi jemným a vzdušným habitem. Kvete ve druhé polovině léta žlutými květy, velmi dobře snáší sucho a neobyčejně snadno se množí osivem, i zde proto platí varování zmíněné již u rodu Vernonia a Solidago – tedy riziko zplanění. Naopak kompaktním vzrůstem a temně zelenými listy se vyznačuje Coreopsis palmata. Výškou je podobný druhu C. verticilata, resp. o něco mála vyšší, má ale širší listy, velmi tmavě zelené a jasně žluté květy. Nakvétá rovněž v druhé polovině léta a není zde takové riziko samovolného šíření. I tento druh velmi dobře snáší suché stanoviště a plné slunce.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.