Rod Erigeron, turan, je v zahradách známý už desítky let. Zahrnuje více než 250 jednoletých i vytrvalých druhů, domácích převážně v severní Americe.
V kultuře jsou nejrozšířenější hybridní odrůdy odvozené od E. speciosus. Dnes je nejčastěji najdeme pod souhrným označením Erigeron-hybridy. Rostliny bohatě kvetou v červnu a červenci poměrně velkými květy v chocholíkovitých květenstvích na vzpřímených lodyhách. Výška rostlin se pohybuje od 50 do 80 cm, odrůdy se liší zejména barvou květů. Běžně se setkáváme s modrofialovými odrůdami ('Adria', 'Dunkelste Aller', 'Strahlenmeer', nejtmavší 'Dominator'), velice oblíbené jsou růžové ('Rosa Triumph', 'Rosa Juwel') a karmínově červené ('Karminstrahl', 'Rotes Meer'), vzácnější jsou odrůdy bílé ('Schneewittchen', 'Sommernesuchnee'). Významným rozlišovacím znakem je také plnost úborů a tvar jazykovitých květů. K plnějším s několika řadami jazykovitých kvítků patří například 'Adria', 'Karminstrahl', 'Rosa Triumph' a další. Z jednoduchých můžeme jmenovat 'Sommerneuschnee' nebo 'Strahlenmeer' s typickými velice tenkými jazykovitými kvítky.
Erigeron 'Dominator'
Z dalších druhů se dnes v zahradách setkáváme také s nižším, pouze 15-40 cm vysokým turanem sivým, E. glaucus, s šedozenými listy a poměrně velkými květy, jenž velice dobře snáší sucho. Kromě čistého druhu se světle fialovými květy se v nedávné době objevilo několik velice hezkých odrůd, například bílá 'Alba' nebo růžový 'Elstead Pink'.
Obecně patří turany k nenáročným zahradním rostlinám. Nejlépe se jim daří na plně osluněném stanovišti dobře zásobeném živinami, během vegetace mají vyšší nároky na vláhu, proto je vhodná pravidelná zálivka. Někdy se může vyskytnout napadení padlím. U odrůd anglického původu ('Sincerity', 'Gaiety', 'Dignity' a pod.) dochází v našich podmínkách dost často k poléhání stonků a rozvalování trsů, vyžadují proto oporu nebo alespoň podepření kompaktně rostoucími trvalkami v sousedství (např. vyšší odrůdy A. dumosus). Pokud se rostliny po odkvětu seříznou, mohou na podzim znovu remontovat – některé odrůdy remontují ochotně, jiné méně.
Rozmnožování je snadné, u odrůd se až na několik málo výjimek používá množení vegetativní. Pro zahrádkáře postačuje dělení trsů brzy na jaře, v zahradnické praxi je běžné dělení a řízkování. Díky náporu jarních prací bývá kromě jarního dělení časté i dělení po odkvětu, obvykle během srpna až počátkem září. Trsy se seříznou, nechají obrůst a vyjmuté se rozřežou na části s 3 až 4 očky. Nahrnkované mladé rostliny se přezimují v bezmrazých prostorách. Na jaře i po odkvětu během pozdního léta (hned na počátku obrůstání po zpětném řezu) lze turany také řízkovat. Používají se řízky s délkou do 5 cm, seřezávají se těsně u báze, nad ní mohou být duté. Z této části špatně koření.
Turany patří k známým a velice oblíbeným záhonovým trvalkám. Hezky vyniknou zejména ve větších skupinách, například v kombinaci s Coreopsis, Delphinium, Lychnis chalcedonica, nebo s vytrvalými trávami.
Výtečně se hodí také k řezu. Stonky se seřezávají se v čase, kdy je střední úbor květenství plně rozkvetlý a několik postranních je otevřených alespoň z poloviny. Květy seříznuté ve správném stadiu vydrží ve váze 10 až 14 dní. Z odrůd se k řezu velice dobře hodí 'Dunkelste Aller', 'Rosa Triumph', 'Strahlenmeer', 'Adria' a další.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.