Několik málo pamětníků ještě vzpomíná na doby, kdy vlhké louky podél vodních toků svítily na jaře záplavou žlutých květů upolínů. Roztroušeně je dodnes najdeme na většině území, dříve však u nás byli hojnější, a to zejména v nižších polohách, kde jejich počet ubývá odvodňováním luk.
Upolíny (Trollius) jsou nízké až polovysoké trvalky s přímou lodyhou a dlanitě členěnými listy. Jednotlivé květy žluté až oranžové barvy vyrůstají na koncích stonků nebo paždí listů. Asi 20 (podle některých údajů až 30) druhů je domácích v Evropě, Asii a Severní Americe.
Z botanických druhů se u nás vyskytuje upolín evropský (Trollius europaeus) s citrónově žlutými koulovitými květy, které mají v průměru kolem 5 cm. Dorůstá do výšky 30 až 60 cm, kvete v květnu až červnu a je rozšířen v střední a jihovýchodní Evropě.
Dalším domácím druhem je Trollius altissimus – upolín nejvyšší, který patří v ČR k ohroženým rostlinám (tento druh bývá někdy ztotožňován s druhem T. europaeus, jemuž je velice podobný).
Upolín čínský (Trollius chinensis) dosahuje do výšky 70 až 90 (někdy i 120) cm, kvete v červenci až srpnu oranžovými květy. Je původní v severní Číně.
Z Asie pochází také další významný druh – 20 až 80 cm vysoký upolín asijský (Trollius asiaticus) s oranžovými květy.
V zahradách se často pěstují různé kulturní formy, nejčastěji s plnými květy v různých odstínech žluté a oranžové barvy, s termínem kvetení od května do června. Zahradní odrůdy jsou hybridy mezi Trollius europaeus, T. asiaticus a T. chinensis s více či méně výraznými znaky po některém z rodičů.
Odlišnosti mezi odrůdami nacházíme v barvě a velikosti květů, výšce a zejména v ranosti. Protože jsou si však zdánlivě značně podobné, dochází často k záměnám a najít skutečně správnou odrůdu bývá mnohdy dost těžké. K nejpozoruhodnějším patří velmi pozdní 'Alabaster' s květy smetanově bílé barvy, který je však poněkud náročnější a má nižší množitelský koeficient.
Trollius × cultorum 'Alabaster'
Upolíny se rozmnožují vegetativně nebo semenem. Odrůdy se množí zejména vegetativně v dubnu až červnu. Nejčastěji se používá dělení starších rostlin po odkvětu, kdy obrůstají (dělit lze až do pozdního léta). Při bezmrazém založení mateřských rostlin je dělení možné také v období od prosince do února. Méně bežné je množení odtržky během března – používá se v případech, kdy je potřeba získat větší množství rostlin.
Generativně se množí původní botanické druhy a také některé odrůdy (např. 'Goldkönigin', 'Orange Globe'). Výsev semen při generativním množení by měl následovat ihned po jejich sběru, protože později vyžadují speciální ošetření a kromě toho dost rychle ztrácejí klíčivost. U staršího osiva je nutné ošetření semen chladem – výsevní misky se na 6 až 8 týdnů vystaví působení teplot kolem 2 až 6°C.
Nejlépe upolíny rostou v kypré hlinitopísčité půdě s vyšším obsahem humusu. Náročné jsou zejména na vyšší půdní vlhkost. Dobře snášejí přemokření, sucho jim však nesvědčí, proto se na jejich pěstování hodí zejména půdy s vyšší schopností udržet vláhu. Daří se jim na slunci i v polostínu. Vysazují na vzdálenost kolem 40 cm. Na ošetřování během vegetace jsou poměrně nenáročné, nevyžadují žádné speciální zásahy. Po odkvětu je vhodné odkvetlé rostliny seříznout. Za zmínku stojí také fakt, že upolíny jsou, podobně jako mnohé další rostliny z čeledi pryskyřníkovitých, pro vysoký obsah alkaloidů jedovaté.
Rostliny upolínů se používají zejména do výsadeb poblíž jezírek, potůčků a jiných vodních ploch nebo do mírně zastíněných partií na okraji lesa. Méně často se vysazují také do trvalkových záhonů. Ve vlhkých partiích poblíž vodních ploch nejlépe vyniknou v kombinaci s odrůdami kosatce sibiřského (Iris sibirica), čechravy (Astilbe), vytrvalých podeněk (Tradescantia), nebo také s druhy a odrůdami rodů srdcovka (Dicentra), žluťucha (Thalictrum) či tužebník (Filipendula). Na okraji lesa se hodí do výsadeb v doprovodu kakostů (Geranium), bohyšek (Hosta), popelivek (Ligularia) nebo jirnic (Polemonium).
Vynikající jsou také k řezu. Květy se seřezávají polootevřené až plně rozkvetlé a ihned se vkládají do nádoby s vodou, protože velice rychle vadnou.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.