Vytrvalé máky – popis druhů

Když kvetou, vévodí trvalkovým záhonům a září tak, že je nikdo nemůže přehlédnout.

Jsou téměř ideálními rostlinami i pro ty, kdo s pěstováním rostlin nemají mnoho zkušeností – krásné a přitom nenáročné, bez problémů rostou téměř v každé zahradní půdě. Obří květy nápadných barev zdobí záhony od konce května do června a ani po odkvětu nás nezklamou. Po záplavě pestrých květů následují dobře známé a oblíbené dekorativní tobolky – makovice. A co s nimi, když se nám už na záhonu nelíbí? Můžeme je usušit a v zimě použít na aranžování, nebo třeba vyrobit originální ozdoby na stromeček. Pokud tedy máte doma slunečné a suché místo, kde se jiným rostlinám nedaří, vyzkoušejte “turecké” máky.

Popis druhů

Na vzniku dnešních odrůd mají podíl zejména dva druhy.

Mák východní, Papaver orientale, pochází z Turecka a Orientu a byl objeven v roce 1701. Díky svému atraktivnímu vzhledu si záhy našel cestu do evropských zahrad. Objevil se nejprve ve Francii, odkud se později dostal přes Holandsko do Anglie. Celá rostlina je hustě chlupatá, stonky nesou po jednom květu karmínově červené barvy s tmavou skvrnou na báze petalů. Květy původního druhu jsou čtyřčetné, asi 8-10 cm velké. U dnešních odrůd je počet plátků většinou vyšší a průměr květů nezřídka dosahuje i více než 15 cm. Rostliny mají silný sklon k rozšiřování podzemními kořenovými výběžky a rychle, někdy až nepříjemně, se rozrůstají.

Na vzniku mnoha kultivarů se podílel také Papaver bracteatum, pocházející z Kavkazu a Iráku. Je velice podobný předchozímu druhu, s šesti-plátečními květy tmavě červené barvy, pod květy však nalezneme výrazné, někdy i několik centimetrů dlouhé listeny – brakteje. Dosahuje výšku kolem 1 metru a v porovnání s druhem předchozím kvete poněkud časněji a má slabší tendenci k rozšiřování podzemními výběžky (rostliny tvoří spíše trsy). Podle sklonu k tvorbě podzemních výběžků lze usoudit, kterému z původních druhů je odrůda bližší.

Šlechtění

Počátky šlechtění spadají do začátku 20. století, kdy anglický zahradník Amos Perry objevil mezi červenými semenáčky rostlinu s růžovými květy a pojmenoval ji 'Mrs. Perry'. O několik let později následovala první selekce s bílými květy, která dostala jméno 'Perry´s White'. Ačkoliv dnes obě jmenované odrůdy můžeme považovat za stoleté babičky, pořád jim to sluší a s trochou štěstí se s nimi ještě v zahradách setkáme.

Významnou roli v šlechtění v druhé polovině století sehráli němečtí šlechtitelé, nejprve Karl Foerster a později zejména zahradnictví Zeppelin. Z jejich dílny pochází mnoho v dnešní době používaných kultivarů.

Kultura

Papaver orientale 'Rote Tone'

Mákům se daří téměř v každé zahradní půdě, kromě nepropustných a příliš mokrých. Ideálně prosperují na sušším stanovišti na plném slunci. Poněkud méně vhodné jsou pravidelně zavlažované a hnojené záhony, rostliny na nich sice bohatě kvetou, rostou však příliš bujně a často poléhají. V našich podmínkách jsou spolehlivě zimovzdorné, snesou teploty až do -30°C. Výhodou je také odolnost značná proti chorobám a škůdcům. Hustě chlupatým drsným listům se vyhýbají mšice, dokonce i šneci a slimáci. Květy jsou sice velice atraktivní, ale k řezu nehodí – ve váze dlouho nevydrží. Po poranění z řezných ploch vytéká bílý, mírně lepkavý latex.

Protože máky po odkvětu zatahují, je nevyhnutné zakrytí uvolněných ploch. Při výsadbě proto volíme nižší počet rostlin v skupině, maximálně 5 až 7. Na záhonech je ideální kombinace s trvalkami, které kvetou později a vyplní uvolněný prostor, například s kakosty (Geranium), zlatobýly (Solidago), nebo s podzimními astrami – hvězdnicemi (Aster).

Po odkvětu je vhodné makovice ostříhat, aby se rostlina zbytečně nevysilovala. Zabráníme tím také nežádoucímu výsevu. Díky kůlovitému kořenu rostliny hůř snášejí přesazování. Pokud je potřebujeme přemístit, nejvhodnější je konec léta, kdy rostliny procházejí obdobím vegetačního klidu – na povrchu po nich nezůstane prakticky ani stopa. V srpnu je vhodné vynechat, nebo aspoň výrazně omezit zálivku. Drsné, na okraji silně dělené listy se objevují koncem léta a na podzim, rostliny často přetrvávají zimu v podobě růžic mladých listů.

Rozmnožování

Pro zachování všech vlastností a zajištění odrůdové pravosti přichází v úvahu pouze množení vegetativní.

Máky velice dobře obrůstají i z malých úlomků kořenů, proto se v zahradnické praxi používá téměř výhradně rozmnožování kořenovými řízky od konce léta do začátku zimy. Při vybírání mateřské rostliny z půdy věnujeme pozornost označení vrchní a spodní strany případných ulomených kořenů. Rozhodující je správná polarita řízků – části kořenů musí směrovat hlavou vzhůru. K množení jsou ideální kořeny s tloušťkou kolem 0,5 cm, délka řízků by se měla pohybovat od 3 do 4 cm. Do substrátu je zapichujeme kolmo nebo mírně šikmo, na závěr zasypeme asi centimetrovou vrstvou. Vhodná je běžná zahradní zemina s příměsí písku. Jakmile řízky zakoření a vytvoří listové růžice, okamžitě je hrnkujeme – v pozdějším stadiu hůř snášejí přesazování. Manipulace by měla být co nejopatrnější, kořínky jsou velice křehké.

V menším lze použít také dělení rostlin, které, stejně jako přesazování rostlin, přichází do úvahy pouze v období vegetativního klidu, tedy od poloviny léta do časného podzimu. Mladé rostliny z hrnků lze vysazovat také brzy na jaře, ještě před začátkem intenzivního růstu. Kořeny sahají velmi hluboko, je obtížné rostliny ze záhonů úplně odstranit. Pokud z půdy důkladně neodstraníme každý kousek kořenu, v následujícím roce nebo později ze zbytků obrazí nové rostlinky.

Rozmnožování semenem je méně běžné, používá se zejména v šlechtitelské praxi při získávání nových kultivarů. Postupně však na trh pronikají také semenné odrůdy, například barevná směs 'Pizzicato', ve které najdeme květy všech barev a odstínů, se skvrnami i bez nich. Protože semena potřebují ke klíčení světlo, vyséváme je na povrch propustného substrátu a nezasypáváme. Klíčí velmi rychle, první semenáčky se objevují již druhý týden po výsevu. Mladé rostlinky přepichujeme co nejdříve. Pokud máte chuť experimentovat, posbírejte semena z máků různých barev, vysejte je a nechte se překvapit. Určitě vás nezklamou.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.