I když s oblíbenými floxy našich babiček pocházejí téměř ze stejných oblastí, do našich zahrad se jim podařilo proniknout až mnohem později. Dodnes patří u nás k méně známým a poněkud opomíjeným trvalkám – a nutno říct, že neprávem.
Rod Helenium – záplevák, zahrnuje asi 30 druhů, všechny pocházejí ze Severní Ameriky. Východiskem pro křížení byl Helenium autumnale, který dal základ vzniku mnoha zahradních odrůd, často dost odlišných od původního druhu, s nímž se dnes můžeme setkat snad už jen v botanických zahradách. Z dalších vytrvalých druhů stojí pro kulturu za zmínku také H. bigelovii s žlutými květy a tmavými terči a H. hoopesii, který má terč i paprsky úborů žluté (oba jsou zástupci nižších druhů, dorůstají maximálně do výšky 60-80 cm).
Helenium 'Blütentisch'
První zahradní hybridy byly spíše vyšší, s menšími květy žluté, později také červenohnědé a oranžové barvy. Následně vznikly odrůdy s kresbou na plátcích a také vícebarevné – s koncentrickými, více či méně ohraničenými kruhy na úborech. Dnešní sortiment zahrnuje desítky odrůd různé výšky (od 60 do 150 cm) v širokém spektru barev, které se kromě vzrůstu liší také termínem kvetení, velikostí úborů, uspořádáním a tvarem plátků a také barevnou kombinací plátků a středového terče. Hezké jsou zejména žlutě kvetoucí odrůdy s hnědým terčem (např. 'Blütentisch','Golrausch' nebo 'Wesergold'), červené odrůdy mají terč vždy tmavý ('Moerheim Beauty','Rubinzwerg, 'Bruno' i novější ','Flammendes Kätchen' a 'Indianersommer',), žluto-žluté odrůdy zastupují například 'Sonnenwunder' nebo 'Kugelsonne'. Z oblíbených dvoubarevných odrůd vynikají červeně žíhané 'Feuersiegel' a 'Flammenrad', mezi nejlepší kultivary s koncentrickými pruhy patří 'Biedermeier', 'Königstiger' a nejnovější 'Margot'.
Zápleváky jsou klasické trvalky smíšených květinových záhonů, které za ostatními, u nás více oblíbenými rostlinami v ničem nezaostávají. Jejich zajímavé úbory rozkvétají na rostlině téměr současně a jsou nahloučené ve velkých hustých kyticích. Hodí se na kombinaci s plamenkami (Phlox), zavinutkami (Monarda), turany (Erigeron), zlatobýly (Solidago) i dalšími zahradními rostlinami. Hlavní doba květu je v srpnu, kdy převažují žlutě kvetoucí trvalky a zápleváky můžou výsadbám dodat vítané teplé červené až bronzové odstíny. Kromě použití na záhonech, kde kvetou podle druhu a odrůdy poměrně dlouho (od konce června do září), se výtečně hodí také k řezu – ve váze vydrží 6 až 7 dní, někdy i déle.
Na ošetřování nejsou náročné. Kromě pravidelné závlahy vyžadují během vegetace poměrně málo zásahů. Pokud si dáte práci s odstraňováním starých květů, můžete období kvetení prodloužit a rostliny na záhonech vypadají déle atraktivně. Tvar trsu je zajímavý i po odkvětu, v teplejších polohách se však v někdy na podzim vysemení, proto je lepší květy po odkvětu odstranit. Vyžadují slunečné stanoviště, dobře připravenou půdu s dostatkem živin a během celé vegetace dostatek vláhy.
Chorob a škůdců není mnoho, asi největší riziko představuje virová zelenokvětost. Virovou zelenokvětost léčit nelze – objevuje se zejména na některých žlutě kvetoucích odrůdách a z napadených rostlin ji mšice přenášejí na další rostliny. Pokud takové rostliny objevíte, je proto skutečně lepší se jich zbavit.
V zahradnické praxi přichází v úvahu zatím pouze vegetativní množení. Pouze tak je možné zajistit přenos všech vlastností odrůd z mateřské rostliny. Výjimkou jsou původní čisté botanické druhy a dnes již také první semenné odrůdy, které se množí generativně.
Pokud množíte pouze pro vlastní potřebu a máte k dispozici dostatečný počet rostlin, postačí rostliny vždy při přesazování rozdělit. Přesazujeme a dělíme každých 5-6 let, vždy na jaře (podzimní množení si můžeme dovolit pouze v nejteplejších polohách, protože mladé rostliny do nástupu zimy nepřekoření a často vymrzají. Některé odrůdy vydrží na místě i déle, střední části trsu však odumírají a rostliny poněkud zaostávají v kvetení. Častější dělení a přesazování je vhodné také proto, že zápleváky patří mezi trvalky používané v intenzivních záhonových výsadbách, ve kterých se rychleji vyčerpají.
Ve velkovýrobě, nebo když potřebné větší množství rostlin než je možné získat dělením, se používá nejčastěji oddělování jednotlivých výhonů i s kořeny na jaře, nejlépe v březnu. V případě předjarního množení je vhodné uskladnit nahrnkované rostliny v bezmrazých prostorách. Ideální pro tento způsob množení jsou tříleté rostliny.
Protože na jaře je v zahradách vždy hodně práce, pokud je to nevyhnutné, můžeme termín množení posunout – zápleváky lze množit až do konce května. Některé odrůdy (zejména rané) jsou v tomto období již vysoké, ale velice dobře snášejí zakrácení oddělků a za několik týdnů dobře obrazí. Postupujeme stejně jako v případě jarního množení, po nahrnkování však výhonky zakrátíme za druhým až třetím listem. Rostliny potom sice nevadnou a velice dobře obrazí a větví, ale musíme se smířit s tím, že kvetou jen sporadicky a hezkých trsů se dočkáme až v následujícím roku.
Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.