Translation

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2019
Baptisia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2018
Astrantia

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2017
Geranium

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2016
Veronicastrum

Phlox trvalka sezony

2015
Phlox

Phlox trvalka sezony

2014
Salvia

Aster trvalka sezony

2013
Aster

Nepeta trvalka sezony

2012
Nepeta

Campanula trvalka sezony

2011
Campanula

Helenium  trvalka sezony

2010
Helenium

Echinacea  trvalka sezony

2009
Echinacea

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2008
Leucanthemum

Veronica prostrata 'Blauspiegel'

2007
Veronica

previous arrow
next arrow
Slider

Primula vulgaris Huds. – prvosenka bezlodyžná

syn. P. acaulis (L.) Hill., P. grandiflora Lam., P. sylvestris Scop., P. vernalis Salisb., P. uniflora Gmel., P. hybrida Schrank – sekce Vernales Pax) – oddenek krátký, listy podlouhle obvejčité, až 6 cm dlouhé, podvinuté, zvolna zúžené v krátký řapík, vpředu zaokrouhlené, nepravidelné, tupě zubaté, svraskalé, na líci lysé, na rubu chlupaté; stvol chybí, jednotlivé květy vyrůstají na 5-10 cm dlouhých chlupatých stopkách z paždí listenů, kalich válcovitý, koruna sírově žlutá (sušením zezelená), v ústí oranžová, s oranžovými skvrnami, až 3,5 cm široká, trubka delší než kalich, III – IV, tobolka kratší než kalich. Evropa až sev. Ukrajina, Malá Asie, sev. Afrika, v bohatých vlhkých půdách na lehce zastíněných místech, v řídkých listnatých lesích, křovinách a loukách. Rozlišuje se několik subspecií.

P. acaulis – syn. P. vulgaris, Evropa, výška 8 – 15 cm, okolíky sedí mezi listy, květy bledě sírově žluté s tmavšími fleky jsou široce otevřené, kvetou od III do IV. Z kulturních forem se pěstují bílá var. alba, žlutá var. lutea, červená var. sanguineum, modrofialová var. coerulea, dále z plnokvětých var. atrosanguinea plena, tmavě fialově-purpurová 'Arthur Dumoulin', citronově žlutá 'Cloth of Gold', růžově-purpurová Croussei plena, fialová platypetala plena, lila lilacina plena, bílá lutea plena, růžová rosea plena a další.

Primula veris

Primula veris

Primula elatior (L.) Hill. – prvosenka vyšší

syn. P. montana Opiz. P. brachycalyx Opiz – sekce Vernales Pax – listy v mládí podvinuté, svraskalé, na rubu šedozelené, vejčité až vejčitě podlouhlé, na vrcholu zaokrouhlené, na bázi náhle zúžené v křídlatý řapík, 3-6 cm dlouhé, po odkvětu se prodlužují, 1-2x zubaté; stvol 6-30 cm, s jednostranným mnohokvětým okolíkem s převislými květy, kalich úzce válcovitý, koruna sírově žlutá (sušením zelená), s oranžovými skvrnami, ústí oranžové, III-V; tobolka delší než kalich. Rozšířená po celé stř. Evropě, od již. Ruska po již. Anglii a Švédsko, v horách Arménie, na Kavkaze, Uralu, Altaji, v sev. Persii, na vlhkých až bažinatých loukách, ve světlých lesích od nížiny do alpínského stupně. Je vděčná, nenáročná, vhodná na vlhká zastíněná stanoviště, i do trávníků přírodních zahrad. Má četné poddruhy.

P. elatior (P. veris var. elatior – domácí, s 30 cm vysokými okolíky, tvarově různorodá, IV-V. Pro zahrady jsou významné kulturní formy, které se označují P. elatior gigantea hybrida, květy do 4 cm, bílo-žlté nebo červené odstíny. P. elatior aurea grandiflora (špatně prodávaná jako P. officinalis grandiflora) je zlatožlutá, voňavá, hezká na záhonech v lehké půdě na polostinném stanovišti s dobrou závlahou.

Primula veris L. – prvosenka jarní, petrklíč

sekce Vernales Pax – (syn. P. officinalis (L.) Hill., P. odorata Gilib., P. coronaria Salisb.) – oddenek krátký , listy vejčité až vejčitě podlouhlé, 6 cm dlouhé (v době květu, později dorůstají) , v předu zaokrouhlené, na bázi pozvolna nebo náhle zúžené v křídlatý řapík, okraj zvlněný, nepravidelně vroubkovaný; stvol 6-20 cm, okolík jednostranný, bohatý, květy vonné, převislé, kalich zvonkovitý až nafouklý, zelenožlutý, koruna žloutkově žlutá, 1-2 cm široká, lem miskovitý, cípy na bázi s oranžovou skvrnou, IV-V; tobolka vejcovitá do 1/2 kalicha. Evropa, Sibiř, Asie, na vlhkých loukách. Často zplaňuje v trávníku. Je podobná P. elatior, ale snáší víc slunce, je hojnější v nížinách, kvete o 1-2 týdny později. Má několik poddruhů a mnoho zahradních kříženců.

P. juliae Kusn

1 – sekce Vernales Pax – prvosenka kobercová, vytváří víceméně husté, 5-6 cm vysoké koberce, listy obvejčité až okrouhlé, lesklé, vroubkované, jednotlivé květy na krátkých stopkách vyrůstají z paždí listenů, koruna sytě fialová až červená, IV. Vých Kavkaz, na vlhkých skalách a v horských lesích. Má ráda těžší humózní vlhkou půdu a odklon od slunce. Je nenáročná, dobře roste , bohatě a ochotně kvete a rozrůstá se do ozdobných koberců. Má mnoho kříženců, uváděných pod souborným názvem juliae-hybridy, ve Velké Británii P. x juliana. Vytváří velmi málo semen ale snadno se množí dělením.
2 – byla introdukována v roce 1911

3 – Kavkaz, podobná P. acaulis, oddenek plazivý, listy obličkovité, s dlouhými řapíky, květy sytě fialové s žlutým jícnem, barevné odstíny kolísají od světlejších ke tmavším, IV.

Nároky

P. vulgaris (acaulis) má ráda čerstvé půdy, snese slunce i polostín.

Hybridní kultivary a jejich skupiny

Primula × pruhoniciana Zeman (P. × pruhonicensis)

Primula × pruhoniciana Zeman sekce Vernales Pax – zahradní kříženec P. juliae × P. vulgaris, velmi vděčná nenáročná skalničkam bohatě červenofialově kvete a poměrně rychle se rozrůstá do pěkných koberců. V některých publikach se uvádí jako synonymum P. juliae.

P. × pruhonicensis (P. juliae × (P.elatior × P. vulgaris)) – toto křížení dává menší hybridy více jemného tvaru, obyčejně s okolíkem květů. Název pochází od vesnice Průhonice poblíž Prahy, kde v letech 1886 až 1937 založil hrabě Ernst Silva Tarouca krásnou zahradu. Růžová forma je často nesprávně nazývána P. vulgaris sibthorpii

OPATRNÁ ústne – správně pruhoniciana – vyšľachtil v 20-tych rokoch 20 storočia pán Zeman, inšpektor dendr. spoločnosti, vedúci dendrologickej záhrady v Průhonicích – je to P. juliae × P. vulgaris (elatior v tom nebola, nikdy nemajú vysoké stonky, vždy bezlodyžné typy). V tom istom období stejné šľachtenie urobil Arends a prvého hybrida nazval P. × helenae, pruhoniciana však bolo publikované skôr, preto je platné. Arends potom šľachtil ďalej, použil k ďalšiemu kríženiu.

Katalog dendrologické zahrady – rok 1925 P. × pruhoniciana uvádzaná ako novinka – hybrid P. juliae a P. acaulis caerulea.

Primula × polyanthus – Primula × variabilis

P. veris × vulgaris – známá pod názvem polyanthus – hybridy obou jsou běžné i v přírodě tam, kde oba rodiče rostou vedle sebe. Hybridy byly vyšlechtěny před stovkami let, s cílem zvětšit květy a širší barevnou škálu od od modré a červené po bílou a žlutou.

Primula × juliana

P. juliae x P. elatior – odrůdy jsou menší než u P. × pruhonicensis, často s jediným květen na stonku, 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny.

Rozmnožování:

– generativní – P. elatior a vulgaris – při sběru semen dbát na to, aby osivo nevyklepal vítr. Výsev v II až III při asi 20°C, semena přikrýváme pouze jemně. Po vyklíčení přenést do chladnějších prostor. Starší osivo je pro tvrdost osemení třeba ošetřit jako kaltkeimer. Mladé rostlinky přepichujeme později do 8 cm květináčů nebo přímo do zahrady. 1 g osiva P. vulgaris obsahuje asi 900 semen, z 10 g osiva divoké P. elatior dostaneme asi 800 rostlin.

– vegetativní – plnokvěté i jednoduché odrůdy se množí dělením. Každé 2-3 roky se v březnu starší rostliny vyjmou z půdy a rozdělí na 2 až 10 oddělků, které hrnkujeme do 9 cm květináčů nebo přímo na záhony.

Použití:

okrasné

Velmi oblíbená skalnička, snadno se pěstuje ve vlhkých humózních půdách na odklonu od slunce. Při vyšší teplotě prvosenky brzy ztrácejí okrasnou hodnotu, v místnostech s pokojovou teplotou se používají krátkodobě, mrazuvzdorné prvosenky se mohou po odkvětu vysadit do zahrady. P. vulgaris a P. elatior se v době květu vysazují i do truhlíků nebo jinde venku.

Na záhony, na obruby i do alpína, masově v prosvětleném podrostu stromů do parků.

na jídlo

P. veris – listy dříve sloužily pro přípravu salátů, rovněž P. vulgaris byla salátovou zeleninou, v 16. století se pěstovala v Anglii a ve velkém se sbíraly květy pro nakládání do cukrového roztoku na nápoj připomínající sladké víno.

Kultivary

'Appleblossom' – zdá se, že původní primulka z Garryarde, která nese jméno 'Appleblossom', se ztratila. Kinlough, Co., Letrim, Ireland.

'Cowichan Blue' – × polyanthus – středně velké květy s malým očkem. Hezká tmavě modrá s purpurovými stonky; tmavé listy naznačují vliv P. × pruhonicensis. Vyšlechtila Florence Bellis v Oregonu kolem roku 1960 (je také autorkou série Barnhaven). Výška kolem 10 cm.

'Craddock White' – × pruhoniciana – krémově bílá, s bílými květy průměru asi 2,5 cm.

'Crescendo Blue' – × polyanthus – velkokvětá středně modrá s bledězelenými listy, obyčejně prodávaná jako F1 hybridní osivo ve směsi.

'Enchantress' – × pruhoniciana – růžová (na fotu), květy větší a masivnější než 'Guinevere', kolem 3,5 cm v průměru.

'Duckyls Red' – × polyanthus – vyšlechtila Mrs. Hazel Taylor z Duclkyls, East Sussex. Habitem dost podobná 'Cowichans' dosti tmavými listy a malým očkem.

'Guinevere' – × pruhoniciana, syn. 'Garryard Guinevere', pravděpodobně vyšlechtila Mrs. Johnson, Kinlough, Co., Letrim, Ireland. Stonky do 15 cm, listy bronzové, květy asi 2-5 cm v průměru. Zdá se, že původní primulka z Garryarde, která nese jméno 'Appleblossom', se ztratila.

'Lady Greer' – × pruhoniciana – jemně bledě žlutá, s květy asi 2,5 cm v průměru.

'McWatts Claret' – × pruhoniciana – neobvykle hnědočervená.

'Pacific Giants Mixed' – × polyanthus – známá skupina velkokvětých hybridů v široké škále barev. Zajímavější selekcí co do barev je 'Paradise' (obsahuje také dvoubarevné a poloplné).

'Tawny Port' – × pruhoniciana – sytě tmavě červená, květy 2 cm v průměru, podobná cv. 'Wanda'.

'Tomato Red' – × pruhoniciana – unikátní odstín oranžověčervené, květy 2-5 cm v průměru.

'Wanda' – × pruhoniciana – jeden z nejstarších hybridů, květy v průměru kolem 2 cm.
– × juliana – 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny.

'Wanda hose-in-hose' – × pruhoniciana – plnokvětá 'Wanda' s další korunou uvnitř
– × juliana – 'Wanda' je starou a oblíbenou varietou této skupiny

Zdroje:
1 – Zahr. slovník naučný N-Q
2 – Martin, Rix, Learly Perennials – I.
3 – Ernst Graf Silva Tarouca, Camillo Schneider: Unsere Freiland-Stauden
4 – Kulturpraxis der Freiland-Schmuckstauden – Alfred Fessler, Fritz Köhlein a kol.

K prvním prvosenkám pěstovaným v zahradách patřily prvosenka bezlodyžná, a prvosenka vyšší, dalším domácím druhem, který jistě není třeba představovat, je prvosenka jarní neboli petrklíč. Všechny tři se těší oblibě už stovky let a stály u zrodu stovek kulturních forem a odrůd. Když byla začátkem 20. století do kultury uvedena kavkazská prvosenka kobercová, téměř unikla pozornosti zahradníků. Doceněna byla až kolem roku 1920, kdy se objevily její první hybridy s prvosenkou bezlodyžnou. Křížení jako první uskutečnil inspektor dendrologické společnosti a vedoucí zahrady v Průhonicích pan Zeman – tak vznikla proslulá a v celém světě známá Primula × pruhoniciana, jejíž hybridy se dodnes těší oblibě. Významných úspěchů dosáhli na poli šlechtění němečtí šlechtitelé, od konce 19. století zejména Georg Arends, později se těžiště přesunulo do Anglie a USA. Prvosenka kobercová a vyšší daly vznik skupině hybridů Primula × juliana Z křížení prvosenky jarní a bezlodyžné vznikla skupina hybridů známých pod názvem Primula × polyanthus.

Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris, P. acaulis) – jednotlivé květy vyrůstají na 5-10 cm dlouhých chlupatých stopkách z paždí listenů. Květy jsou u původního druhu žluté, známé jsou také poddruhy s květy bílé, červené, modré a fialové barvy. Je původním evropským druhem a roste v bohatých vlhkých půdách na lehce zastíněných místech, v řídkých listnatých lesích, křovinách a na loukách.

Prvosenka vyšší (Primula elatior) – velké květy původního druhu jsou světle žluté, s oranžovými skvrnami a vyrůstají na 10 až 30 cm vysokých stoncích Má mnoho zahradních forem. Je rozšířená po celé Evropě přes Kavkaze až do západní Asie, roste na vlhkých loukách a ve světlých lesích od nížin až po alpínský stupeň. Má mnoho zahradních forem.

Prvosenka jarní, petrklíč (Primula veris) – sytě žluté květy vyrůstají v jednostranném okolíku uprostřed růžice sytě zelených vejčitých listů. Je původní v Evropě a Asii, kde roste zejména na vlhkých loukách. Snáší víc slunce, často zplaňuje v trávníku.

Prvosenka kobercová (Primula juliae) – jednotlivé květy červené až fialové barvy vyrůstají na krátkých stopkách z paždí listenů , vytváří nízké, husté a bohatě kvetoucí koberce. Pochází z Kavkazu, kde roste v těžších humózních půdách v zastíněných polohách na vlhkých skalách a v horských lesích.

Původní druhy a formy jsou z kultury postupně vytlačovány moderními velkokvětými hybridy, které jsou k dostání v široké škále barev a jdou lehce množit ze semen. V poslední době pronikají i k nám novější zajímavé dvoubarevné typy primulí, které lze běžně koupit v květinářství. Méně rozšířené, ale velmi oblíbené jsou poloplné a zvláště plnokvěté formy, stejně jako odrůdy s pruhovanými květy. Zatím velmi málo známá je u nás skupina žlutě obroubených prvosenek (tzv. „gold-laced“) a zeleně kvetoucí typ „viridis“.

K zvláštnostem, určeným spíše pro zahradníky-sběratele, jsou typy „hose-in-hose“ a „jack-in-the-green“. U prvních je barevná koruna zřetelně zdvojená a z květu vyrůstá stejně zbarvený „duplikát“ – nejznámějším odrůdou tohoto typu je vyobrazená tmavě purpurová 'Wanda hose-in-hose'. Do skupiny typů „jack-in-the-green“ patří odrůdy, kterých pestrobarevná jednoduchá nebo plná koruna je lemována věnečkem listenů – hezkým příkladem je plnokvětá bíle kvetoucí odrůda 'Dawn Ansell' na obrázku. Oba zmiňované typy jsou v kultuře již od 16. století.

Nároky prvosenek nejsou velké a pěstování je poměrně jednoduché. Dobře se jim daří v dobře propustné, ale ne příliš suché zahradní půdě, nejlépe dostatečně vlhké, s dobrou zásobou humusu. Snesou slunce, ale lépe jim vyhovuje polostín, proto je raději vysazujeme pod stromy nebo v blízkosti keřů. Po odkvětu odstraňujeme zaschlé květy, během vegetace dbáme zejména na dostatek vláhy – silnější proschnutí většina druhů a odrůd nesnáší, často pak živoří nebo vyhynou. Na podzim je vhodné odstranit zaschlé a zvláště chorobami napadené listy.

Mladé listy s oblibou pojídají slimáci, proto se hodí mít doma zásobu granulí. Nebezpečí někdy představují také ptáci, kterým – neznámo proč – chutnají zejména žlutě kvetoucí odrůdy. Z chorob se vyskytuje zejména rez a padlí. Poměrně častá je i chloróza – žloutnutí listů.

Primulky se rozmnožují oběma způsoby – vegetativně i generativně.

Vegetativní množení je vhodné v případě odrůd, u kterých jde o zachování barvy a velikosti květu, plnokvětosti a dalších vlastností. Hodí se pokud máte v zahradě rostlinu, která se vám líbí a chcete ji zachovat a rozmnožit. Nejběžnější je dělení starších trsů každé dva až tři roky těsně po odkvětu v dubnu nebo v květnu, v sušších oblastech je může být vhodnější dělení koncem léta až brzy na podzim. Rostlinu rozřízneme podle velikosti na 3 až 10 menších kousků, každý oddělek by měl mít aspoň několik kořínků. Připravené rostlinky vysazujeme do květináčků, pokud jsou větší, snesou i přímé vysazení do zahrady. Zvláštní pozornost si při množení zasluhují plnokvěté odrůdy, které jsou náročnější a většinou také hůř přirůstají. Pokud chcete mít jistotu, je vhodné ošetřit řezné plochy před vysazením aktivním uhlím nebo třeba popelem.

Semenem se množí původní druhy a dnes zejména F1 hybridy. Můžete také posbírat osivo rostlin ze zahrady a zkusit štěstí – dočkáte se jistě překvapení co do barev, velikosti i barvy květů. Prvosenky se totiž velice lehce a ochotně kříží, potomstvo štěpí a výsledkem jsou pestrobarevné koberce. Pokud se rozhodnete posbírat vlastní osivo, dbát na to, aby osivo nevyklepal vítr. Nejlepší termín pro výsev je únor až březen při teplotě kolem 20°C, semena nepřikrýváme nebo pouze jemně přisypeme substrátem a po vyklíčení přenést do chladnějších prostor. Starší osivo má tvrdší osemení, klíčí dost pomalu a nerovnoměrně, proto se doporučuje ošetřit jej vystavením nižším teplotám. Mladé rostlinky po několika týdnech přepichujeme do květináčků a udržujeme při nižších teplotách a před výsadbou na venkovní stanoviště postupně otužujeme.

Velkokvěté primulky dnes velmi často dostanete běžně koupit květinářství také jako „pokojovky“. Rostlinky zakoupené za pár korun v květináči vám doma vydrží pouze krátce – vyšší teploty v bytech s ústředním topením jim nevyhovují a záhy odkvetou, často i zežloutnou a povadnou. Pokud chcete, aby vydrželi kvést déle, vyberte jim chladnější světlé místo, třeba za oknem nebo v zimní zahradě. Až odkvetou, nevyhazujte je – většina hybridů je zimovzdorných a rozhodně stojí za to zkusit je vysadit pod stromy do zahrady nebo jednoduše vyložit i s květináčem ven. Po čase se vzpamatují, zazelenají a na jaře znova vykvetou.

Článek byl zveřejněn na webu Spolku českých perenářů s laskavým svolením redakce časopisu Zahrádkář.

Zanechte komentář